Rok se s rokem sešel a Vladimír Šlechta předložil fanouškům Krvavého pohraničí další kamínek do mozaiky příběhu. Myšlenka každý rok vyslat do světa jednu hraničářskou knížku vypadá jako bezva tradice, něco na způsob narozenin nebo Vánoc. Tak co nám Šlechta nadělil letos? Likario vyšlo coby součást Likarijské trilogie, ale s ostatními částmi souvisí docela volně. Aby taky ne, když první a třetí část opustily tiskárnu pěkných pár let nazpátek. Likario představuje samostatný román ze světa Krvavého pohraničí a další kapitolu ze života „rodinky“ půlelfa Thompsona.
Rok parchanta tedy stejně jako předchozí díly nabízí čtenářům dynamický, nezadrhávající se příběh a pohled na novinářskou praxi, kterou vám neposkytnou na žádné škole. Po stránce kresby ani scénáře mu nemám absolutně co vytknout, protože od první stránky mě měli oba tvůrci na lopatě.- 4713x přečteno
Pokud jsem první dílem trilogie byla nadšena a z dvojky trochu rozčarována, protože autorka jen mírně pozměnila hráče a pravidla, trojka je pro mne zklamáním. Suzanne Collinsová v Síle vzdoru přešla od Pána much k Hvězdné pěchotě a její Hunger Games se najedly, z kozy však nic nezbylo.
Ve čtvrté části série Škola noci - její příběh započal v Označené a pokračoval ve Zrazené a Vyvolené - se Zoey musí stát skutečnou hrdinkou a připravit se na boj se zlem, které může být daleko silnější než ona.
Laser-books usilovne mapuje rôznorodý žáner fantastiky, a tak po antológiách venovaných science fiction sa dočkali aj fanúšikovia fantasy. Konkrétne subžánru, ktorého základy položil Robert Ervin Howard, Fritz Leiber a Michael Moorcock, ako mi vysvetlila dvojica skúsených editorov v tradičnom informáciami nasýtenom úvode tematických antológií Laseru. Všetky z nich boli nominované na ocenenie Akadémiou SFFH, New Space Opera a Zrcadlovky sa stali aj víťazom vo svojej kategórii. Dalo by sa očakávať, že ďalšie dielo editora Jonathana Strahana (v spolupráci s Louom Andersom) pôjde rovnakou cestou.
Srdečné pozdravy z Pekla vám už počtvrté posílá Edwin Drood alias Šaman Bond v dobrodružném pátrání po apokalyptických dveřích.
Víte, co je hlavním problémem klasické fantasy? Nikoliv stále dokola se opakující zápletky, ani celková stagnace žánru, který se už léta nevyvíjí. Jak se říká, ryba smrdí od hlavy, v tomto případě je třeba hledat příčinu u samotných spisovatelů. Klasická fantasy se až příliš často stává posledním útočištěm nepříliš schopných autorů, uchylujících se k ní ve víře, že napsat příběh o putování neohroženého hrdiny za Temný hvozd musí být přeci úplná brnkačka. Výsledky podle toho vypadají...
Představte si svět, kde je vše z kovu. Ze všech stran slyšíte cvakat motory, cinkat řetězy, unikat páru a v neposlední řadě křik lidí. Takový je Inkarceron. Despotické vězení libující si v krutosti. Naproti tomu stojí svět zničený intrikami a technikou zabalený v módě, architektuře 18. století...
Z toho, že v XB-1 v zahraniční sekci najdeme málo povídek, se nám postupně začíná stávat trend. Není to zaplaťpánbůh tím, že by se krátil prostor, jen se začínají na úkor kratších děl prosazovat novely. Minule to byl Erdmanův nexus a jedna opravdu krátká povídka, tentokrát se dočkáme už jen jednoho zástupce zahraničí, a sice Teda Chianga s novelou Životní cyklus softwarových objektů.
Skôr než sa rozpíšem o dôvodoch, prečo sa tento obdivuhodný úspech podarilo dosiahnuť práve americkému spisovateľovi Georgeovi R. R. Martinovi (takže je to jasné – stačí mať dve stredné mená začínajúce na „R“ a prepisujete dejiny žánru!), sa pokúsim v krátkosti predstaviť dej prvého románu z cyklu „Pieseň ľadu a ohňa“ pod názvom „Hra o tróny“.
Zatímco na prvních dvou stovkách stránek se čtenář ještě chvěje blahem, a přirovnává díky vtipu a bizarnosti Ruskou ruletu ke kultovní italské eroticko-hororové komedii Dellamorte Dellamore, někde ve třetí stovce ho to přejde, a text mu začne připadat otravně ukecaný. K nadšení moc nepřispívá ani nepříliš zajímavé rozřešení záhady.
Na druhý díl „Sestřenek“ jsem se opravdu těšil. Příběh o hledání a nenalézání mě navnadil, jednak čtivostí, za druhé i svým pohledem na svět a nespornou erudicí autora. Pilipiuk jako by si pro tuto románovou řadu šetřil nápady, které jsou sice dobré, ale málo potrhlé a „Vandrovcovské“.
Po půlroce tu máme další Omnibus, věnující se tentokrát tomu nejlepšímu lovci odměn, jakého galaxie kdy poznala. Mandalore, lovec odměn a „syn“ předlohy pro Klonovou armádu republiky, který splní každou zakázku, pro kterou si ho najmete.
Na bitevním poli první světové války lord Henry Baltimore rozhněvá mocného vampýra a svět se rázem změní. Evropou se rychle začne šířit vysoce nakažlivý mor, který nezastaví ani smrt. Baltimore, osamělý bojovník proti temnotě, se vrací z války domů a pozve své tři staré přátele do poloprázdného hostince. Jsou to zkušení muži, kteří mu v minulosti velmi pomohli. Zatímco na něj čekají, vyprávějí si hrůzostrašné historky a uvažují, jakou sehrají roli v nadcházející bitvě. Než noc skončí, dozvědí se, čeho je zapotřebí k zažehnání moru – jednou provždy… 
Nakladatelství Argo přineslo svým čtenářům v roce 2011 dárek v podobě klasického díla Kurta Vonneguta (jr.) - Kolíbka. Dárek pečlivě zabalený - v brožované vazbě a v kvalitním překladu Jaroslava Kořána, který měl možnost Kolíbku překládat již v minulosti, takže výsledek de facto jen piloval k dokonalosti. Z celkového dojmu je patrné, že Argo chce jít cestou kvality a je v tomto kontextu bez rozdílu, bavíme-li se o kvalitě obsahové či kvalitě zpracování.
Recenze
Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice / šéfredaktor: Monika Slíva Dvořáková / zástupce šéfredaktora: Daniel Palička / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711 / administrace
Ilustrace v hlavičce Stefan Keller na Pixabay
