Zatímco na prvních dvou stovkách stránek se čtenář ještě chvěje blahem, a přirovnává díky vtipu a bizarnosti Ruskou ruletu ke kultovní italské eroticko-hororové komedii Dellamorte Dellamore, někde ve třetí stovce ho to přejde, a text mu začne připadat otravně ukecaný. K nadšení moc nepřispívá ani nepříliš zajímavé rozřešení záhady.
Na druhý díl „Sestřenek“ jsem se opravdu těšil. Příběh o hledání a nenalézání mě navnadil, jednak čtivostí, za druhé i svým pohledem na svět a nespornou erudicí autora. Pilipiuk jako by si pro tuto románovou řadu šetřil nápady, které jsou sice dobré, ale málo potrhlé a „Vandrovcovské“.- 4531x přečteno
Po půlroce tu máme další Omnibus, věnující se tentokrát tomu nejlepšímu lovci odměn, jakého galaxie kdy poznala. Mandalore, lovec odměn a „syn“ předlohy pro Klonovou armádu republiky, který splní každou zakázku, pro kterou si ho najmete.
Na bitevním poli první světové války lord Henry Baltimore rozhněvá mocného vampýra a svět se rázem změní. Evropou se rychle začne šířit vysoce nakažlivý mor, který nezastaví ani smrt. Baltimore, osamělý bojovník proti temnotě, se vrací z války domů a pozve své tři staré přátele do poloprázdného hostince. Jsou to zkušení muži, kteří mu v minulosti velmi pomohli. Zatímco na něj čekají, vyprávějí si hrůzostrašné historky a uvažují, jakou sehrají roli v nadcházející bitvě. Než noc skončí, dozvědí se, čeho je zapotřebí k zažehnání moru – jednou provždy… 
Nakladatelství Argo přineslo svým čtenářům v roce 2011 dárek v podobě klasického díla Kurta Vonneguta (jr.) - Kolíbka. Dárek pečlivě zabalený - v brožované vazbě a v kvalitním překladu Jaroslava Kořána, který měl možnost Kolíbku překládat již v minulosti, takže výsledek de facto jen piloval k dokonalosti. Z celkového dojmu je patrné, že Argo chce jít cestou kvality a je v tomto kontextu bez rozdílu, bavíme-li se o kvalitě obsahové či kvalitě zpracování.
Ezio Auditore da Firenze ví, jaké to je, ztratit vše. Už je to téměř dvacet let, co musel mladý Ezio na vlastní oči sledovat, jak Templáři v čele s Rodrigem Borgiou ve Florencii popravili jeho otce a oba bratry. Teď konečně nastal čas, aby postavil pomník svým zemřelým blízkým smrtí Rodriga a jeho dětí...
Čtenář obeznámený s Enderovým světem samozřejmě ví, že Enderův osud je do knih už dávno zapsán, ale o to víc si může vychutnávat autorovo mistrovství ve tvorbě zápletky a nalézání postupů a triků, jimiž se Ender i jeho protivníci prokousávají k příběhům, které již dobře známe.
Otázka „co by bylo kdyby“ lidem nikdy nedala spát a možnost změnit tok historie dráždí naši fantasii víc než sovětská vlajka stádo býků. Představa, že bychom mohli udělat něco znovu a lépe, je z principu nejlákavější ve chvíli, kdy něco zpackáme. A budoucímu lidstvu v románu Vykoupení Kryštofa Kolumba se to povedlo na sto dvacet procent.
Zoner Press nám přináší hororovou mangu od Suou Kózuki. Autorka v závěru Labyrintu přiznává půvabnou kreslenou formou, že tento soubor je její prvotinou, na kterou by asi neměla odvahu, nebýt podpory lidí kolem ní. V kontextu japonské tvorby nebude Labyrint patrně nic extra, u nás je stále příjemným přínosem k chudinkému portfoliu mangy jako takové, hororové obzvlášť.
Divadelní hra „Jak Maruška a Boženka koukaly aneb pohádka mládí“ měla premiéru 30. října 2005 v pražském divadle MINOR a je v repertoáru dodnes. Divadlo Minor (bývalé Divadlo loutek, zal. r. 1968) je známé svojí nekonvenční scénou a mladými a moderními způsoby vyjádření děje. Tato hra se letošního února dočkala knižní podoby v nakladatelství Albatros.
Máte rádi spisovatele coby hlavní hrdiny? Máte rádi humor? Máte rádi sci-fi? Ano? Výborně! Pak jste na správné adrese. Kolíbka by vás mohla uspokojit ve všech zmíněných bodech.
Tvorové světla a temnoty jsou Zelaznyho ranou prací. Publikováni byli v roce 1969, ale po dlouhém pobytu v šuplíku. Teprve poté, co si Zelazny udělal jméno na jiných vynikajících, byť méně odvážných knihách, publikoval na radu svého kolegy z branže Delanyho i tento experimentální text. Jako mnoho jiných uměleckých děl předbíhajících svou dobu si i Tvorové světla a temnoty dlouho počkali na svůj kultovní status.
Městečko Kurouzu jsme minule opustili, když se na něho hnal velký spirálový tajfun. A já jsem vás varovala. A vy jste na to nedbali, a teď to máte. Ty tajfuny byly nakonec tři a proměnily městečko k nepoznání. Prakticky všechno srovnaly se zemí, ale to není to nejhorší. Spirála vládne. Zemi, vzduchu i lidem.
Daredevil patří za velkou louží k nejslavnějším superhrdinům a pravému rodinnému stříbru komiksové stáje Marvel a stejně jako většina jeho kolegů, i on se zrodil díky nespoutané fantazii scénáristy Stana Leeho. Nevystřeluje sice sítě jako Spider-Man, ani nemá super brnění jako Iron Man. Zato má abnormálně vyvinuté smysly, kromě zraku,...
Na počátku stála rudoarmějská legenda, příběh, který za války v Afghánistánu jako machorková cigareta koloval mezi sovětskými pěšáky. Vyprávění o vojákovi, jehož při průzkumu terénu uštkla zmije, takže se nestihl včas vrátit na základnu. A díky tomu jako jediný z posádky přežil zničující úder komanda mudžáhedínů. Možná je to městský mýtus, možná polopravda, avšak kdo ví, co je vlastně v zemi pod strmými svahy Hindukúše možné, a co ne.
Recenze
Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice / šéfredaktor: Monika Slíva Dvořáková / zástupce šéfredaktora: Daniel Palička / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711 / administrace
Ilustrace v hlavičce Stefan Keller na Pixabay
