Na počátku každé pořádné mely bývá úplná drobnost. Může to být poděděný prstýnek s nápisem, nebo třeba docela obyčejný atentát na Františka Ferdinanda d'Este. V nové knize z nakladatelství Triton stačilo Daphne Marrityové vzít si videokazetu své zesnulé babičky a náhle se z obyčejného dvanáctiletého ďoučete stal střed zájmu izraelských tajných služeb, mocného okultistického spolku a kdovíkoho ještě.
„Kvalitná literatúra nie je len z Ameriky!“ Staršie ročníky len s uznaním pokývajú hlavou a spomenú si na predrevolučné obdobie, kedy vtedajší režim nedovoľoval nič západné, a tak si museli vystačiť s domácimi, ruskými či poľskými autormi. A šlo to. Tí mladší už vyrastajú v demokratickejších pomeroch, kedy sa to trpaslíkmi, elfmi a inou klasickou fantasy háveďou len tak hmýri a príval amerických kníh často spôsobí, že väčšina zabúda napríklad aj na poľskú fantastiku. Moje skúsenosti s menami Lem, Sapkowski, Pilipiuk či Grzȩdowicz však vravia, že tak prichádzajú o zaujímavé a niekedy aj nezvyčajné zážitky.- 10224x přečteno
Lolitky, roadmovie, zombíci, Lorenzo Lamas, vakcinátor, Karel Zeman, mimozemšťania, psy a cena 3,20 €. To všetko prináša prvá tohtoročná Fantázia.
Mysleli jste si, že delfíni jsou roztomilí? Tak to jste ještě neviděli geneticky modifikovaná šišlající a pískající stvoření, která se prohánějí v mořích planety Pern. Ta jsou tak slaďoučká, že by je netrumfla ani kupa šťeňátek politých sirupem...
Kdo by je neznal, ta podivná modrá individua žijící v souladu s přírodou uprostřed hlubokého lesa (teď nemyslím Navi), kde neustále něco kutí, hrají si, ale hlavně šmoulují. Jejich otcem je Pierre Culliford (Peyo) a jejich matkou je, jak už to u spousty dobrých věcí bývá, náhoda. Přeřeknutí při žádosti o podání slánky vytvořilo slovo šmoula, a tak se zrodili hrdinové několika dětských generací...
Dvě slova: Krvavé pohraničí. Není v České republice fanouška domácí fantastiky, který by tento, nebojím se říct kultovní, cyklus Vladimíra Šlechty neznal. Od roku 2000, kdy světlo světa spatřil stejnojmenný román, vyšla celá jedna trilogie, několik samostatných knih a pár povídkových sbírek z tohoto světa. Před rokem Vladimír Šlechta načal sborníkem Nejlepší den pro umírání novou (jak říká sám autor) „malou“ Likarijskou trilogii, nyní se k dychtivým čtenářům dostává její druhý díl – Likario.
Nakladatelství Fantom Print šlape jako hodinky, po půl roce se totiž k českým čtenářům dostává další příběh ze světa série PC her
Varování: Pokud je tohle váš první kontakt s bratry Strugackými a nepatříte mezi lidi, kteří si vychutnávají pocit vlastní mentální nedostatečnosti, tak Les ani neotvírejte. Snadno se vám může stát, že si neproklestíte cestu jeho houštinami a někde v půli knihu s prokletím obou ruských klasiků na rtech zahodíte do křáčí. Vy ostatní čtěte dál, avšak neříkejte, že jsem vás nevaroval. Protože kdo se bojí, nesmí do Lesa.
Agent John Francis Kovář toho už za svoje působení u nadnárodní agentury E. F. zažil hodně. Bojoval proti náckům po boku Napoleona (Není krve bez ohně), plavil se s Vikingy na drakaru (Meč a tomahawk), vypořádal se s terakotovou armádou (Armáda nesmrtelných). Dvakrát se ocitl ve vesmíru (Renegát, Budiž vám Měsíc lehký) a v neposlední řadě taky hluboko pod vodou (Věk mloků).
Sookie Stackhouseová měla dosud v milostném životě pech. Její první láskyplné vzplanutí k upírovi Billovi nedopadlo přes slibný začátek příliš dobře a vztah s vlkodlakem Alcidem skončil v podstatě ještě dříve, než začal. Naštěstí to vypadá, že se začíná blýskat na lepší časy, a na scéně se objevuje další muž...
Lidi potom říkali, že když přišli Hosté, zahřmělo tak strašlivě, až oslepli. Hodně místních zařvalo ještě předtím, než OSN nechala uzavřít okolí Harmondu. Tohle mi nemuseli vykládat, viděl jsem Pásmo na vlastní oči. A mluvil jsem s těmi, kteří o něm vědí nejvíc. Samozřejmě nemyslím vědce nebo jiné knihomoly. Jde mi o stalkery. Ne, netvrďte mi, že je neznáte - já nejsem policejní provokatér! Co třeba takový Roderick Shoehardt? Že s tím seknul? Nesmysl! Rod je jeden z posledních starých stalkerů, takoví jako on nevěší živnost na hřebík.
Tato sbírka ušákových příhod je zaměřená dalo by se říci realisticky. I nadpřirozené jevy tu většinou mají zcela přirozené a mnohdy přízemní vysvětlení, a stejně tak jednání jednotlivých postav. Je tedy zřejmé, že se Stan Sakai chtěl tentokrát věnovat zejména lidské, ehm, promiňte, samozřejmě zvířecí povaze...
Moc rád bych přeskočil zbytečné představování a začal vyprávět tam, kde se stal zásadní zvrat. Ale to nejde, každý příběh má svůj začátek a konec. Ten můj má konce dva. Záhy pochopíte. Určitě jste někdy přemýšleli nad tím, jaké to je být tvorem noci, upírem, chcete-li. Nenalhávejte si, když jste byli malé děti, tak ve vás představy o postavách s tesáky budily hrůzu a zvědavost zároveň.
Váhání je stejně romanticky smutně a mrazivě podáno jako předešlý díl 
E-knihy jsou v poslední době všude tématem číslo jedna, všechny literární rubriky, e-ziny, blogy, ba i televize se předhánějí v tom aby nabídli svůj názor na elektronické čtení. Ani Ikarie (Pardon, XB-1) není pozadu. Vlado Ríša se v úvodníku věnuje právě e-knihám.
Recenze
Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice / šéfredaktor: Monika Slíva Dvořáková / zástupce šéfredaktora: Daniel Palička / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711 / administrace
Ilustrace v hlavičce Stefan Keller na Pixabay
