Recenze

To vás takhle zaujme obálka, anotace i ukázka a vy si řeknete, proč ne? Proč si pro změnu nepřečíst klasickou fantasy z českých vod od oceňované autorky Karoliny Francové (CKČ za román Život je rafinované peklo, ceny Trifid za romány Kaynova doba, Zrádce a Zlatý plamen), s jejímž dílem jste ještě neměli tu čest? A pak se začtete...

V prvním díle Madame Okta se Darren Shan se čtenáři seznamoval a lehce jim naznačoval, co všechno od něj mohou očekávat. Depresivní náladu, děsivé výjevy jako z mysli chorého šílence, magickou poetiku Tima Burtona a neskutečný svět plný těch nejpodivuhodnějších kreatur, které ani v té nejlepší fantasy neuvidíte. Tohle všechno hezky stručně předhodil davu a čekal, jak si s tím poradí. Výsledek dopadl skvěle, a tak si autor v pokračování, které přímo navazuje na díl předcházející, mohl dovolit cokoliv. Ovšem na to, co předvedl, se nemohl připravit vůbec nikdo.

Proti mistrovi pera se postavili v různých literárních aspektech tři další bardi fantastiky. Užijte si souboj Orsona Scotta Carda proti Danu Simmonsovi, Nealu Asherovi a Andrzeji Sapkowskému...

Lidstvo dosáhlo hvězd a připojilo se k rozsáhlé společnosti mimozemských druhů. Ale za hranicemi prozkoumaného vesmíru číhají Smrťáci, strojová inteligence usilující o vyhlazení všeho živého v galaxii. Záhadný, vůdce prolidské tajné organizace Cerberus, je jeden z mála, kdo znají pravdu o Smrťácích.

Lota si užívá na statku s Torgem, když se objeví Enno. Podobá se hnijící mrtvole a je dočista šílený. To z něho dělá tvora mnohem nebezpečnějšího než kdykoliv předtím, o čemž rychle dokáže přesvědčit každého ve svém dosahu. Jeho násilnické činy mají dalekosáhlý dopad nejen pro Lotu a Torgeho.

První, co vás na knize upoutá, je obálka zachycující polonahou slavnou českou spisovatelku Boženu Němcovou. Už to dává tušit, že kniha bude svým způsobem lehce provokativní a kontroverzní, což se posléze ukáže jako pravda. Ale nepředbíhejme. Všechno hezky po pořádku...

Představte si recenzenta, kritického až na půdu, který zírá na jakoukoliv knihu znechuceným pohledem ještě dříve, než ji otevře, a sotva se prokouše první kapitolou, už k ní má veletucet připomínek. Považte, že i osobu tak zlomyslnou čas od času uchvátí nějaký ten svazek natolik, že zaleze na měsíc do své sluje a láme si hlavu, co by onomu dílu proboha vytknul. Ano, jednou z takových knih jsou i Tři stíny.