Laser-books

Skvělá kniha! Dobře to není úplně obvyklý úvod recenze. Tak tedy jinak...
Vynikající čtení! Hm, to taky asi nepůjde. Tedy to zkusím do třetice...        

Africe se říká černý kontinent. Bez ohledu na barvu pleti většiny původních obyvatel či příšeří skryté v jejích hustých pralesích ta temnota spočívá v něčem jiném. V pověrách, které vedou lidi k tomu věřit, že sex s pannou může vyléčit AIDS. V nesmyslných kmenových válkách o nic. V krvavých diamantech, za které si může kdejaký diktátor koupit respekt západu. Ve slumech, jež jako rakovinové nádory vybujely kolem čerstvých metropolí.

Kristepane na nebi, to je ale slátanina. U Ódinových koulí, vždyť tam se mytologie a popkultura míchají divočeji než ingredience v recepturách pejska a kočičky. A ani Síla sama nedonutí všechny ty tisícileté druidy, staleté upíry a dávné bohy nechovat se jako teenageři. Jenže na druhou stranu, všem těm fórkům ze života a vtipným narážkám by neodolal ani Velký Cthulhu. Tedy pokud by nespal kdesi v hlubinách.

Boone s jistotou poznal, že na světě už pro něj není místa, že ho nečeká žádné štěstí. Vydal by se napospas peklu a dovolil by Smrti, aby ho tam odnesla. Ale sama Smrt jako by se od něj odtahovala...

Všude s sebou vláčí lenochoda, ale není to žádná plyšákofilní holčička. Žije mezi mrakodrapy, ale prohání se na stránkách fantasy románu. Autorka je Jihoafričana, ale ovace sklízí po celém světě. Co to je? Nová kniha nakladatelství Laser-books Zoo City spisovatelky Lauren Beukesové.

Konečně! Je tady!
Etanolový démon z postsocialistického Polska se vrací. První z příběhů génia škrtících smyček z brzdných lanek a virtuóza exorcismů čpících samohonkou přichází v novém vydání s nestárnoucí kvalitou. Ponořte se do dobrodružství charismatického vymítače-amatéra a poznejte kořeny legendy jménem Vandrovec. Jakub Vandrovec.

Každý upír či vlkolak by vám povedal, že byť hororovou postavou je v súčasnosti veľmi ťažké. Príšera si ani nemôže zuby vyceriť, pretože v okamihu po nej vybehne armáda puberťáčok s vyrážkami a našpúlenými perami. Editor Stephen Jones si uvedomuje, že náš milovaný žáner speje k hororovému koncu, a tak ho napadlo stvoriť modernú Knihu hrôzy. Táto zbierka poviedok nie je len záchranou oblúd pred úradmi práce či prostriedkom na prevenciu vzniku depresií u kožomeňcov, ale hlavne snahou o zaradenie spiatočky žánru smerom k jeho hnijúcim a smradľavým koreňom.

Posuzovat ročenku povídek není sranda. Tedy, nepochopte mne špatně, zábava to samozřejmě byla, neboť Jonathan Strahan rozhodně editorský talent má a vypadá to, že za mořem a za kanálem roku 2011 rozhodně neúrodou v oblasti F/SF povídek netrpěli. Jenže dívat se na knihu jako celek, když z principu vznikla každá část zcela samostatně, může být přinejmenším zavádějící podobně jako hledání budoucnosti v kávové sedlině. Proto nastává čas pro použití ultimátní recenzentské praktiky kombinující poznatky nejmodernější psychologie a nejčernějšího voodoo. Dámy a pánové, přichází co-mi-tak-uvízlo-v-paměti.