Vetřelec: Covenant – film, který byl očekáván s napětím, zda se zařadí na piedestál svých předchůdců nebo způsobí rozčarování diváků jako Prometheus, se dočkal knižního zpracování.
Arthur C. Clarke měl s Vesmírnou odyseou takový úspěch, že bylo jen otázku času, kdy vzniknou další díly. Navíc, ač se to nezdá, 2001: Vesmírná odysea končila pořádným cliffhangerem.
Jestliže prvnímu dílu trilogie byla některými čtenářkami vyčítána jistá rozvleklost děje a neustálé (a otravné) popíjení čaje, tak druhého se to netýká.
To takhle sáhnete po cenami ověnčené knize cenami ověnčené autorky s velice poutavou anotací a pochvalnými ohlasy, pak čtete a čtete a říkáte si, kde je ono „to“, z čeho jsou všichni (ptáci) na větvi (nebi).
Dlouhých sedm let po vydání prvního dílu epického postkatastrofického románového eposu Přechod se v letošním roce i český čtenář dočkal závěrečného dílu trilogie nesoucí název Město zrcadel.
Vydávat u nás v osmdesátých letech dvacátého století sci-fi není až zas takový problém. Dokonce ani překladovou. Když vezmete na milost fakt, že jedinými vydavateli jsou státní nakladatelství, že ediční plán se pořád tak trochu řídí politickým zadáním, takže některá témata jsou prostě tabu, dá se to.
Způsob, jakým knihu Martin Myšička předčítá, přenese posluchače do budoucnosti. Jeho čtení je sugestivní a dokáže si s mluveným projevem opravdu vyhrát. K tomu mu dopomáhají efekty, které umožňují odlišit mluvený projev více postav v případě jejich rozhovoru.
Román Problém tří těles je ten typ knihy, která dokáže rozdělit čtenářskou obec na dvě skupiny. Jedna ji odloží po pár desítek stránkách, znuděná, nespokojená a nechápající, proč je kolem novely takový cirkus. Ta druhá, zvláště pokud miluje žánr hard science-fiction, chrochtá blahem a vynáší Liou Cch'-sin do nebes a nebojí se nazvat Problém tří těles novou zásadní knihou žánru.
Vydání debutového románu českého emigranta Jaroslava Kalfaře u nás doprovází řada nadšených a pozitivních zahraničních recenzí. Publikující nešetří chválou a nebojí se přirovnávat k takovým peckám jako je Marťan, Solaris či nejnovější Faberův román Kniha zvláštních nových věcí. Pokud se ovšem Kosmonautovi důkladně podívate na zoubek (či spíše na raketové motory), zjistíte, že by se hodnocení dalo shrnout do jediné věty – mnoho povyku pro nic.
Trilogie Bouře ve vesmíru je sice primárně určená pro ty, kteří jsou fascinováni univerzem vetřelců a predátorů, ale zároveň může posloužit i jako vstupenka pro ty, kteří s ním doposud neměli zkušenosti.
Úvod do teórie chaosu je viac sústredený na jednu postavu a pôsobí zovretejším a ucelenejším dojmom. Aj to pomáha vytvoriť skľučujúcu (a občas solídne paranoidnú) atmosféru počas záchrannej misie.
Tlama se otevřela a postava vešla dovnitř. „Vítejte, čtenáři,“ pronesl mužský hlas, „právě jste vstoupil na palubu Archy zrůd.“ Návštěvník se na okamžik zamyslel a pak pokračoval chodbou stylizovanou jako krk netvora. Když vkráčel do velké místnosti, uslyšel po levici zachrčení. Zastavil se, otočil hlavu a vzápětí zíral do očí jakési stvůry. Ta vycenila zuby, načež skočila. Trupem projely drápy. A následně celé tělo.