Sloupek

Nedávno som dočítal knihu Malý bratr od Coryho Doctorowa (len pripomeniem, že značná časť redakcie Sardenu ju považuje za najlepšiu knihu minulého roku). Citát na obálke hovoril o „znepokojivej vzbure počítačovej generácie“. O pár dní nato som zapol správy a vidím, že v uliciach je množstvo mladých ľudí a hádžu banány a vajíčka na Úrad vlády Slovenskej republiky i Prezidentský palác...

Jak je naším dobrým křesťanským zvykem, snažíme se obohatit svátky klidu, pohody a míru i vám, našim čtenářům. Kromě bohaté soutěže o ceny jsme si pro vás připravili další díl seriálu Velké vesmírné cykly, tentokrát věnovaný Alastairu Reynoldsovi. Největším letošním dárkem je však bezesporu antologie Na hraně nemožného věnovaná Martině Šrámkové. Takže šťastné a veselé...

Letošní Vánoce se pomalu blíží, v troubách se peče první cukroví, nakladatele sází na knižní pulty jednu pecku za druhou, aby mohli čtenářům zpříjemnit chvíle u rodinného krbu. A myslím, že toto je ta správná chvíle ohlédnout se přes rameno, zavzpomínat na rok, který se blíží do finiše a říct, jaké změny a překvapení se na vás chystají.

Tehdy mi bylo jedenáct a chodila jsem do šesté třídy základní školy. Ač mě nikdo nenutil, a konečné rozhodnutí bylo jen na mně, vstoupila jsem ve druhé třídě do přípravné organizace pro pionýry, která se jmenovala Jiskry. Slib jisker jsem skládala dodatečně, protože jsem si to rozmyslela v době, kdy už všichni ostatní v Jiskrách dávno byli, a slib měli tudíž složený.

Milí scifisti, ako ste si všimli, tohtoročné leto sa blíži ku koncu. Tí mladší už poctivo vysedávajú v laviciach, starší zas vybehávajú potvrdenia na zápis do vyššieho ročníka či s nostalgiou spomínajú v práci na krátku dovolenku. Dni sa budú skracovať, na nočné akcie si so sebou budem brať čím ďalej, tým hrubšiu bundu, a čoraz viac budem vysedávať v teple domova. Leto končí, jeseň začína... a tá sa ma opýta, čo som robil v lete. Pripravil som sa na temné obdobie roka poriadne?

Byla jednou jedna malá holčička, žádná veselá panenka s copánky a mašličkami, ale spíše zamyšlená samotářka, která utrousila sem tam nějaké slůvko, nicméně velmi zvídavá. Její rodiče ji okolo osmého věku vzali do letňáku na indiánku, a tak viděla Poklad na Stříbrném jezeře a Vinnetoua.

Těch knih, které mě ovlivnily, byly ovšem desítky a spíš stovky, ale jen některé jsem odhodlán povýšit pro účely tohoto článku, ze kterého by jinak vznikla až moc dlouhá esej.