Můj předchůdce Jan Pechanec měl vždycky ve zvyku psát každý měsíc jeden editorial, v němž vás informoval o novinkách souvisejících se Sardenem. A jelikož bych rád tuhle lehce zapomenutou tradici obnovil, už jsem tady zas.
Jméno Martin Stručovský je drtivé většině našich pravidelných čtenářů známo, objevuje se již dlouhou dobu pod sardenskými recenzemi, články, reportážemi a rozhovory, ale přesto se sluší ho trochu blíže představit.
V předchozí části rozhovoru se žádný Jan Poláček neobjevil. Tentokrát to napravíme: podstata otázek zůstala stejná, byly pouze uzpůsobeny situaci (názvy děl a podobně). Už na první pohled je jasné, že Fuks se rozepisoval výrazně více. Zajímavé je také objevovat paralely mezi tím, co píše Jan Poláček v knize Příběh spalovače mrtvol o Fuksově vedení rozhovorů, a tím, jak Ladislav Fuks skutečně odpovídá.
"Možná se nikdy neprobudíte. Možná vás lidé sní. A nebo na vás provedou podivný experiment a vy se jednoho dne probudíte bez orgánů. A uznejte sami, že bez nich se po městě běhá opravdu špatně," říká o své své povídce Sladké sny vítězka soutěže New weird Tereza Kadečková.
"Je to příběh o mladé dívce, která je jiná než všechny její vrstevnice. Má totiž velmi specifické vlastnosti," říká o hrdince svého románu Probuzení spisovatelka Zuzka Janovská
Petr Heteša je autor, kterého jistě nemusím našim čtenářům představovat, má za sebou množství vydaných knih a povídek. Autor je to plodný a jak zjistíte dále, autorský šuplík mu neustále přetéká. Nedávno vtrhla na trh novinka Fatal Virtual a tak i o ní jsem si s Petrem Hetešou povídala.
M. T. Majar je autorkou úspěšné knihy Hot Boys, ale hlavně urban fantasy Znamení vlka, prvního dílu z cyklu Vlci. Druhý díl s názvem Krvavý písek vyjde zítra, a proto jsem autorce položila několik naivních otázek.
Buchanova pitoreskní a (hlavně ve finále) fantaskní kniha bují zvraty a neuvěřitelnými peripetiemi. Především ale reprezentuje cosi hluboce britského, neboť je skrz naskrz prodchnuta tzv. understatementem, ztlumeným postojem. John Buchan, pozdější generální guvernér Kanady, byl muž unikátní v mnoha ohledech a jenom málo politiků bylo současně tak výtečnými spisovateli, i když samo sebou neznám šuplata u Nečasů, Kalousků a Drápků.
Zapomenutý král českého hororu (přinejmenším jeden z králů) dr. Jaroslav Tichý (1923-2004) se narodil se v Pardubicích jako syn kazatele Otakara Tichého, spoluzakladatele Církve československé. Roku 2013 vyšly povídky poprvé souborně a zbrusu nové obrázky Františka Jelena si však, přiznejme, s předchozími nezadají. Malá noční hudba pro bludičky vyšla k nedožitým Tichého devadesátinám v redakci jeho ženy Hany Štěpánkové a Tichý ji ještě stačil opatřit úvodem. Obsahuje dvacet skutečně strašidelných příběhů, jen tituly několika jsou oproti časopiseckým verzím pozměněny.