Principálka postapokalyptické tanečně-divadelní skupiny Wasteland Dancers vytváří show, ve kterých vypráví příběhy ze světa Mad Maxe, haitského vúdú i vlastních vymyšlených božstev. Tančila ve filmu "Příběh tantry" od Viliama Poltikoviče a také v několika hudebních videoklipech. Například ve skladbě "Ztracená" od kapely Alvaréz Peréz.
Nováčikom medzi autormi fantasy románov je aj Vojtěch Mokrý. Pre niekoho je to neznáme meno, iní ho poznajú ako veľmi aktívneho prispievateľa vo viacerých autorských a čitateľských skupinách na Facebooku. Jeho debut a zároveň prvá kniha plánovanej série Lesočert sa volá Cesty Kabanu. Keďže Cesty Kabanu vzbudili medzi čitateľmi kladnú odozvu, porozprávala som sa v Vojtechom Mokrým o písaní, trošku aj súkromí a hlavne o jeho knihe.
Klasická fantasy dnes už, žiaľ, veľmi neletí. Namiesto nej sa do popredia záujmu čitateľov, hlavne teda čitateliek, dostáva dark romantasy a podobné žánre. No stále je tu pár autorov, ktorí majú čo povedať. Jedným z nich je nováčik, Vojtěch Mokrý, ktorý jednu klasickú fantasy napísal.
Prvý román Petra Kubáta Síťařka rozvíril vody fantastiky zhruba pred dvomi rokmi. Vynikajúci kyberpunk vás zaviedol do Tokia, metropoly budúcnosti, plného hackerov, nemilosrdných korprorácií a divokej rockovej hudby. Bílá čarodějnice je voľným pokračovaním Síťařky a srdcia milovníkov kyberpunku budú opäť plesať od radosti.
Čas od času se v naší facebookové skupině věnované gamebookům objeví příspěvek nadšeného autora, který zrovna dopsal své první dobrodružství a snaží se najít někoho, kdo by si ho chtěl přečíst, otestovat a případně zkritizovat. Většinou se ihned zařadím mezi nadšené podporovatele, kteří si vyžádají kopii nebo odkaz. A pak na něj úspěšně skrz každodenní agendu zapomenu. Když napsal Petr Skalický, dopadlo to úplně jinak.
V blízkej budúcnosti sa stalo všetko zlé, čo sa len mohlo stať. Prišli Rusi, padli atómovky, ľudia zvlčili. V tomto svete musí partia vyjednávačov prejsť z Mladej Boleslavi až do Ostravy a dohodnúť spoluprácu s vodcami mestských štátov. No nie sú jediní, ktorí majú rovnaký cieľ...
Zem zachvátil rýchlo mutujúci vírus. Zomierajú všetci vrátane tých, ktorí nákazu vymysleli a mali byť imúnni. Tí čo prežili žijú v niektorej zo zabezpečených oblastí, alebo sa pretĺkajú vo svete nájazdníkov, rasistov a rôznych vojenských skupín. Každý si robí nárok na ovládnutie svojho kúsku zeme. Bez zbrane tu neprežijete. Najlepšie je sedieť na zadku. Lenže Svatopluk Dobiáš, prezývaný Boží mlýn s turbem, sa vybral na dlhú cestu za priateľom...
Po prvních několika desítkách minut poslechu jsem si nemohl vzpomenout, proč jsem si tento druhý díl fantasy série Malazské Knihy padlých vlastně pustil. Doposlouchal jsem? Čtěte a zjistíte.
Devět nocí je pokračovanie románu Devět dní od Zuzany Strachotové. Opäť sa ocitáme vo svete ovládanom kňazmi Citadely. Ľudia majú nalinkované všetko. Od oblečenia cez to, s kým si smú založiť rodinu, až po to, čo si môžu myslieť. Útok vojakov Citadely na sídlo povstalcov bol úspešne odrazený. No eufória z víťazstva začala vyprchávať a objavujú sa problémy...
Milovníci hororov a weird fantasy veľmi dobre poznajú tituly ako Tráva, Lullaby, Rezavé panny, Vrby, Ta, co jde první, Mathilda a ďalšie. Sú to tituly z vydavateľstva Medusa. Toto vydavateľstvo sa špecializuje na knižné tituly spracúvajúce témy, prekračujúce hranice toho, čo väčšina považuje za normálne, slušné či tabu. Preto sú tieto romány, žiaľ, odsúdené nájsť si fanúšikov iba v úzkom okruhu čitateľov. Medusa na jeseň oslávi už piate výročie vzniku. Za vydavateľstvom stojí známy prekladateľ Roman Tilcer.
Rusko, tesne po revolúcii. V uliciach vládne strach. Vodcovia proletariátu plamenne rečnia na námestiach o lepšom živote, rovnosti a bratstve. Ľudia sa snažia prežiť. Tí, ktorí majú vzdelanie či titul, to šťastie väčšinou nemajú. Prežil len ten, kto sa ochotne pridal na stranu červených. Lenže v uliciach nevládnu iba proletári. V tichosti ich kontrolujú vlkodlaci, ktorých klany roky žijú medzi ľuďmi. Lenže teraz sa dali do pohybu prapodivné udalosti, a tie môžu zmeniť aj ich svet...
Když vezmete do ruky základní pravidla Fallout: Hry na hrdiny, první dojem může být trochu děsivý. Je to pořádný špalek o více než čtyřech stovkách stran a člověk snadno získá pocit, že než vůbec vyrazí do pustiny, čeká ho několik večerů studia. Ve skutečnosti je to ale trochu jinak. Překvapivě velkou část knihy totiž netvoří samotná pravidla, ale lore a popis světa Falloutu.
Kontinentem Genabakis se šíří nová hrozba. Říše Pannionského dominia v čele s tajemným věštcem požírá vše, co jí stojí v cestě, a zanechává za sebou jen prach a ohlodané kosti. Jedinou nadějí na její zastavení je křehké spojenectví kdysi úhlavních nepřátel. Dokážou na chvíli zapomenout na vlastní ambice a společně zastavit šířící se mor? A co na to starší bohové a jejich plány?
Někdy koncem jara se na trhu objevila poněkud netradiční fantasy od Jakuba Hozy U hlavy mantichory. Jeden z našich současných autorů krváků si odskočil k tématu, u nějž není třeba jeho dílo přechovávat ve vaničce, aby nezakrvácelo celou knihovnu.
Kniha Alchemised: V rukou alchymie od amerického autorstva SenLinYu vstupovala na tuzemský knižní trh obklopena aurou literární senzace. Knižní fóra i sociální sítě přetékaly extatickými ohlasy, jež slibovaly nezapomenutelný drásavý zážitek, propracovanou dark fantasy a morálně nejednoznačné postavy. Mediální masáž a s ní spojená přehnaná očekávání však narazily na tvrdou realitu samotného textu.
Historie nemusí být pouze nudným souborem letopočtů, jmen a událostí. Může být také nekonečným zdrojem inspirace. A když se poštěstí, poslouží jako námět pro deskovou hru. Své o tom ví Martin Koláček, autor série Dějepisné deskovky. Aktuálně v rámci probíhající crowdfundingové kampaně na Doniu představuje projekt Italské války 1494–1559, který hráče zavede do období renesance. Autor v rozhovoru mluví o svém vztahu k historii, popisuje vznik celé série a vysvětluje, jak složité je převést skutečné dějiny do funkčních deskoherních mechanismů.
Na podzim roku 2020 se na knižním trhu objevila Drnkova trilogie Maxmilián. Jak je u starého monarchisty Drnka zvykem, jde o historickou mystifikaci, tentokrát z bývalého mocnářství.
Tak máme venku první trailer na seriál Harry Potter a Kámen mudrců a musím říct, že je to fakt hustý. Vizuálně je to hodně blízko filmům, ale zároveň to působí trochu jinak. A mně se to strašně líbí.
V přeplněném žánru young adult fantasy, kde se nezřídka recyklují osvědčená klišé, se občas objeví dílo, které sice staví na známých základech, ale dokáže je obléci do neokoukaného hávu. Plující svět (v originále The Floating World) z pera Axie Oh je přesně takovým případem. Jde o úvodní díl slibné dilogie, jenž splétá křehká vlákna korejské mytologie, konkrétně legendy o nebeských pannách (seonnyeo), s drsnou estetikou zlehka připomínající steampunk či vizuální narativy Studia Ghibli. Výsledkem je příběh plný melancholie, ztráty, ale i jiskřivé naděje.
Pražský Comic-Con se nám už stabilně etabloval a každý rok přiláká obří množství lidí. Bylo tomu i letos, kdy sobota byla beznadějně vyprodaná. To ale neznamená, že by pátek nebo neděle nestály za to. Letos se totiž jednalo o jeden z ročníků, kdy se vyplatilo mít třídenní lístek, zvlášť pokud vás zajímají zahraniční hosté. Pokud jste se ovšem rozhoupali na poslední chvíli, tak i pátek a neděle vás slušně uspokojily, protože jste mohli objevit zajímavá zahraniční jména a slavné herecké hvězdy.
Fantomy od Karla Švandy ze Šemčic jsem vám doporučoval před Vánoci v redakčním výběru a vlastně je doporučuji, kudy chodím. Je to kniha, která je přesně to pravé ořechové od podzimu, kdy se začnou krátit dny a objevovat ranní mlhy, až do jara, které pokrývá promrzlé podzimní hroby prvními květinami a prosvěcuje všechny temné kouty.
První román ze série Válka s Chtorr, Věc pro lidi, se loni dočkal druhého českého vydání. Nakladatelství Laser zrevidovalo překlad Roberta Čapka, knihu vybavilo důstojnější obálkou, než byla ta původní od Classicu z roku 1996, a přidalo také doslov Martina Šusta. U prvního dílu ale nejspíš zůstane. Podle Borise Hokra, šéfredaktora žánrů sci-fi a fantasy, jsou prodeje natolik špatné, že pokračovat nemá smysl. Je to velká škoda, prozatím čtyřdílná série o boji lidstva s mimozemskou invazí totiž patří k tomu nejlepšímu, co bylo v žánru military / post-apo sci-fi kdy napsáno.
Máte radi mágiu, upírov a svety plné napínavých udalostí? Ste milovníkmi klasickej fantasy a stále bažíte po nových príbehoch? Potom si pri románe Tristan zrejme prídete na svoje.
Když ve středu 25. února zemřel Rob Grant, měla jsem za sebou opravdu pracovně náročný týden a počátek toho následujícího se nezdál o moc lepší. Abych si v tom otráveném vzduchoprázdnu zaplněném povinnostmi zlepšila náladu, pustila jsem si v pondělí a v úterý k opravování stohů písemek svého milovaného Červeného trpaslíka. Jen tak, jako zvukovou kulisu, protože většinu epizod znám slovo od slova. A nejen já.
Dan Simmons se narodil 4. dubna 1948 v Peorii ve státě Illinois. Ačkoliv se proslavil jako spisovatel, jeho první velkou vášní bylo vzdělávání. Po studiích angličtiny a pedagogiky strávil 18 let jako učitel na základních školách. Jeho oddanost pedagogice byla výjimečná; spoluvytvořil program pro nadané žáky a byl nominován na titul Učitel roku v Coloradu.
Už svojou prvotinou s návzom Legendy vzbudil Oldřich Suchý riadny rozruch. Nečakali sme dlho a dočkali sme sa ďalšieho autorovho dielka. Tentokrát je to zbierka poviedok, ku ktorým ho inšpirovali slávni autori a ich diela. Sám Oldřich Suchý sa vyjadril, že je to jeho poklona trinástim majstrom hororu.
Ke svému okouzlení americkým mistrem hororových příběhů jsem se už na stránkách Sardenu vyznávala nespočetněkrát. Jakmile Stephenu Kingovi vyjde nová kniha, nemohu odolat pokušení a prostě si ji musím pořídit. Jenže v poslední době jsem z jeho novějších děl nebyla tak nadšená jako kdysi. Pozoruji to už u slabšího, šablonovitého a papírem lehce šustícího Ústavu, i když některé knihy tuhle sestupnou tendenci umí napravit — třeba skvělá Pohádka, kterou jsem si poslechla jako audioknihu.
Máte rádi memoáry? A co když je vypráví prastará bytost nelidského původu, obývající tajemnou Šumavu? Právě její vzpomínky totiž pro čtenáře už řadu let zaznamenává při svých toulkách sám Václav Votruba.
Zem zachvátila pandémia. Vírus rýchlo mutuje, aj tí, ktorí mali byť imúnni, zrazu zomierajú. Preživší sa musia pretĺkať vo svete plnom nájazdníkov, zlodejov, vrahov a stále prítomnej možnosti nákazy. Pohybovať sa bez zbrane a znalostí stopovania či prežitia v divočine nejde. V takomto svete je celkovo najlepšie sedieť v niektorej zo zabezpečených oblastí a nebehať mimo strážených lokalít. Lenže práve na takúto cestu sa vybral Svatopluk Dobiáš, prezývaný Boží mlýn s turbem.
Autorka, která v pouhých osmnácti letech vystřihla dnes již kultovního Frankensteina, obohacuje čtenáře i sto čtyřicet let po své smrti — Mathilda je toho důkazem. Napsaná v roce 1819 a vydaná až mnohem později, působí jako text, který byl v době svého vzniku předem odsouzen k nevydání. Jedná se o temnou a znepokojivou novelu o dívce usilující o lásku (ne nutně tu fyzickou), o trýznivé samotě, o ztrátě a komplikovaném vztahu s otcem, která musí každého, kdo uvnitř hrudi nosí bijící srdce, zasáhnout opravdu hluboko.