Je to pořád stejná a čím dál otřepanější písnička o tom, jak čas letí a nikdo nic nestíhá. Tak to víc rozmazávat nebudu. Březen je (už) třetí měsíc v roce, první jarní měsíc a kdysi to býval i měsíc knihy. Knihy jsou pro nás až na prvním místě, ať je měsíc, jaký chce. Rádi je čteme, píšeme o nich a občas se o ně i pohádáme, ale to zkrátka patří k meritu věci.
Ve víru lednových událostí jsem dočista zapomněla, že jsem šéfredaktor a ten editorial za mě nikdo nenapíše. To by se do budoucna učitě stávat nemělo...
Rok 2020 je tu. Úspěšně jsme přežili další oběh Země kolem Slunce. Někteří kroutí hlavou nad bouřlivými oslavami konce roku, stejně jako mimozemšťani v onom vtipu. Někdo je rád, že je devatenáctka za ním, protože stála za starou belu. Hleďme tedy raději ke světlým zítřkům a dumejme, kolik stránek asi letos budeme schopní přečíst. Jedno je jisté. Sarden tu pro vás bude i v roce, jenž se právě narodil.
A máme tu březen. Chladná zima snad každým dnem zaleze zpátky do svého doupěte a sluneční paprsky nám dají poznat svou energii na plno. Už by to chtělo, co myslíte?
Rok 2018 je definitivně pryč. Před námi je rok, který na svém konci nese devítku a samozřejmě taky spoustu otazníků. Vždyť začínat nový rok je jako otevřít nikdy nečtenou knihu či vytáhnout z krabice bonboniéry doposud neochutnaný bonbon.