Dnes vám představíme jedno z klasických děl Stephena Kinga, a to Žhářku, kterou vydal už v roce 1981. O tom, že se jedná o velice povedený kousek, svědčí například její filmové zpracování z roku 1989 nebo fakt, že se u nás Žhářka dočkala už třetího vydání. Ještě jste ji nečetli? Dokážeme vám, že za přečtení rozhodně stojí.
Sanctum u nás vyšlo letos a vrací čtenáře zpět do víru děsivých událostí, které se kdysi odehrály na tajemstvím opředeném místě, psychiatrické léčebně pojmenované Brookline.
Dosedělovou nejsilnější stránkou je jednoznačně práce s jazykem. Spisovatelské řemeslo má očividně skvěle zvládnuté a jazykové zpracování je přesně to, co textu dodává tu tíživou a tajemnou atmosféru.
Fanoušci Stephena Kinga si již pravděpodobně zvykli na fakt, že dávno opustil pole "čistého" hororu a rozšířil svoji tvorbu o všechny možné další prvky, kromě jiného například psychologie, fantasy nebo sci-fi. Srdce v Atlantidě se řadí do té škatulky nehororových knih (ačkoliv prvky hororu zde určitě najdeme) a povídky v nich obsažené jsou spíše psychologického ražení.
Je tomu rok, měsíc a nějaké ty drobné, kdy uzrál čas a u nás po dlouhé době vyšla antologie lovecraftovského hororu. Černá křídla Cthulhu nebyla vůbec špatná. A protože kosmická hrůza nechodí nikdy po troškách, byla jen otázka času, kdy se objeví dvojka.
Nejdelší noc roku se blíží a s ní přicházejí i nezemské hrůzy starší než lidstvo. V osmnácti hororových povídkách inspirovaných mistrem makabrózní představivosti H. P. Lovecraftem vás čekají příběhy lidí, kteří se setkali s děsivými tajemstvími vesmíru. Se záhadami, jimž lidská mysl neměla nikdy čelit...
Horor není mrtvý. Horor žije. O tom se vás pokusí přesvědčit Jack Ketchum, Anne Rice a mnozí další spisovatelé, jejichž knížky vyšly anebo naopak teprve vyjdou.
Skladatel Johannes Brahms, ten se narodil v Německu (dnešním, že...). Příjemný, činný a vážený. Napsal i Uherské tance, ten nádherný opus všech opusů. Kdepak k nim přišel, co? Vždyť to byl Germán, ne? Že by už tehdy znal zapadlé oblasti Rakouska-Uherska? Umírá tři roky před koncem století. Po jeho úmrtí, přesněji za měsíc, vydává Bram Stoker tlustospis s podivným titulem: Dracula. Náhoda?!
Stará vydání Lovecrafta zmizela jako pára nad hrncem někdy na začátku devadesátek a ta nová ještě nebyla na světě. Snad proto mě tento autor úplně minul a s tím i obecný přehled o zahraničním horroru. O autorech, trendech a hlavně knihách. Když pak přišly sebrané spisy a Hory šílenství byl jsem ohromen. Obrazotvorností, jazykem, mýty, prostě vším. No, a pak přiletěla Černá křídla Cthulhu...