Sbírka

Zapomenutý král českého hororu (přinejmenším jeden z králů) dr. Jaroslav Tichý (1923-2004) se narodil se v Pardubicích jako syn kazatele Otakara Tichého, spoluzakladatele Církve československé. Roku 2013 vyšly povídky poprvé souborně a zbrusu nové obrázky Františka Jelena si však, přiznejme, s předchozími nezadají. Malá noční hudba pro bludičky vyšla k nedožitým Tichého devadesátinám v redakci jeho ženy Hany Štěpánkové a Tichý ji ještě stačil opatřit úvodem. Obsahuje dvacet skutečně strašidelných příběhů, jen tituly několika jsou oproti časopiseckým verzím pozměněny.

Henry James je u nás známý především příběhem Utahování šroubu. Inu, ten ve Strašidelných příbězích nenajdeme. Zato v nich najdeme šest dalších povídek, jejichž hrdinové se setkávají s duchy v nejrůznějších situacích.

Takže podobnou knihu jsme ještě neměli. A nebojím se napsat: Budí úžas. Hrozí infarktem - každému potenciálnímu čekateli na důstojného nástupce sběratele pověstí Václava Cibuly a všech jeho předchůdců.

Když jsem na čtečce otvíral Půltou planetu Ladislava Szalaie, bál jsem se, abych podruhé nevstoupil do příslovečné stejné řeky. Obavy byly zbytečné. Bohužel. Tato sbírka povídek je totiž spíše mělkým brodem a řeka vás příliš neobohatí. Dokonce jsou místa, která se snažíte co nejrychleji přeběhnout a už už dosáhnout druhého břehu.

Spisovatel šklobrtl loktem o kalamář a inkoust se vylil na vesmírné plátno. Konečkem prstu si začal čtrtat motivy do rozpínající kaňky. Velký třesk! BIG BANG! BING-BANG! Mezi nesourodými objekty na skice se začaly rodit překvapivé spojnice. Spisovateli pobaveně poškubával ústní koutek. Poťouchlý stvořitel. Mechanický robot, který se předávkoval palivem a v tranzu chrlí jeden příběh za druhým. Ukrývá do nich krátké básně, vtipy, zavírá spolu do nepravděpodobných prostor nesourodé postavy.

Klub Terryho Pratchetta ukončil 29. února 2012 veřejnou sbírku na výzkum Alzheimerovy nemoci. Po téměř ročním úsilí se podařilo na darech vybrat celkem 192 433 Kč.

Při čtení musíme akceptovat pro tehdejší pulpové magazíny povinnou dávku patosu a toho, co je dnes považováno za ubohé klišé – hrdina překonává překážky plavným skokem šelmy, jeho svaly jsou vždy ocelové, v očích cizince tmavé pleti se blýská zloba a zbraně třímané v mocných údech árijských dobyvatelů září jako slunce.