XB-1

Předně bych chtěl říci, že říjnová XB-1 má snad nejhezčí obálku i barevné sladění a je to minimálně třetí povedená obálka v řadě. Je tedy mojí velkou nadějí a příslibem toho, že už se v bočním sloupci nikdy neobjeví brčálově zelená, nebo nedej bože růžová. To jen tak na okraj. Obálka totiž určitě není tím, kvůli čemu XB-1 čteme.

Hned při prvním pohledu na červencovou XB-1 mi něco říkalo, že bude stát za to. Jednak se konečně povedlo trefit se do esteticky přijatelných barev a ilustrace Martina Zhoufa patří k těm nejlepším v tomto roce (což je samozřejmě čistě subjektivní záležitost), ale hlavně tituly zahraničních povídek vzbudily neutuchající zvědavost. Měly na mě zkrátka stejný účinek jako titulky “Rytmu života” na moji babičku.

Oproti předchozím dvěma číslům se pětková XB-1 vytáhla v zahraniční sekci hned se třemi povídkami. Dvě z nich jsou z ranku science fiction, poslední bych pak řadil mezi pohádky, když zavřu obě oči, tak fantasy, ono se koneckonců rozdíl mezi těmito žánry dá docela dobře setřít.

Z toho, že v  XB-1 v zahraniční sekci najdeme málo povídek, se nám postupně začíná stávat trend. Není to zaplaťpánbůh tím, že by se krátil prostor, jen se začínají na úkor kratších děl prosazovat novely. Minule to byl Erdmanův nexus a jedna opravdu krátká povídka, tentokrát se dočkáme už jen jednoho zástupce zahraničí, a sice Teda Chianga s novelou Životní cyklus softwarových objektů.

Celkově mám pocit, že zánik Ikarie redakci tak trochu prospěl. Zabojovala a XB-1 se stala lepší, a to jak obsahem, tak zpracováním. Takže kdo ji nemáte, hybaj na nákup, ať jim to vydrží!

Tak nám zdražili Ikáryji, paní Müllerová... - a to ještě není to nejhorší; koneckonců se to dalo čekat. Není to poprvé a nejspíš ani naposled, nehledě k tomu, že v porovnání s jinými Ikarie byla - a vlastně pořád ještě je - zázračně levným časopisem. Na druhou stranu nynější cenový skok činí zatraceně zpupných 34.5 % a jeho zdůvodnění v úvodníku ("za všechno může vedení firmy") vyznívá poněkud trapně, jakkoli může být i pravdivé...