Recenze

Po neskutečných osmnácti letech se Zbyněk Dach vrátil k psaní gamebooků a je vidět, že je po dlouhé pauze při chuti a se spoustou nových nápadů. Dnes se podívejme na jeho nejnovější knihu Blesky a šílenství.

Píše se rok 1919. Nové pořádky se pomalu, ale jistě dostávají i do města, chráněného proti zpustošenému okolí kouzelnou formulí.
Ženy dostaly volební právo. Mění se móda i délka šatů – o tom ale zatím nikdo neví, protože obchodníci byli ve městě naposledy před rokem. Ale změny jsou za branou a nedají se už odvrátit. V tomto neobyčejném městě, ovládaném a poháněném kouzelnými formulemi, žije a pracuje Amálie.

Pamatuji si, jako by to bylo včera: vstoupil jsem do Levných knih a hned z prvního pultu na mě svou katanou mířil zarostlý Keanu Reeves. Že prej kniha podle filmu 47 Roninů, s japonskou tématikou a za pár kaček, jasná volba. Nic moc jsem od toho nečekal, takže mé následné nadšení mohlo být o to větší. Dobrý příběh z exotického prostředí, parádně jsem si knihu užil. Logicky mi pak musela padnout do oka letošní gamebooková novinka s podobným názvem.

Antologie Kronika smrti, která vyšla v listopadu 2024 v nakladatelství Golden Dog, si vytyčila nesnadný úkol, seznámit tuzemské čtenáře s tvorbou nejen českých, ale i slovenských autorů. Povídky sestavil slovenský spisovatel Radoslav Kozák. Vzniklo třináct rozličných textů od čtrnácti spisovatelů (jedna z povídek je psaná duem autorů), které různým způsobem nakládají s motivem smrti.

Achernar jsem přečetla až po Zemři, Kaine, takže mě nepřekvapilo, že i zde jsem se absolutně ztratila. To se mi prostě v knihách této autorky děje. To ovšem nic nemění na faktu, že paní Svozilová psát umí. Umí vystavět zápletku, umí napsat dialogy. Píše bohatým jazykem, má skvělou slovní zásobu, postavy jsou uvěřitelné a živé.

Představte si, že otevřete dveře například do čarovného knihkupectví a místo zaprášených knih vás přivítá průvodce napříč světy plnými snů, roztodivných tvorů nebo třeba padlých hvězd. Tím průvodcem by mohl být Neil Gaiman – muž, jenž trochu připomíná postavu ze svých knih: nenápadný na pohled, ale když začne vyprávět, dokáže přivolat staré bohy, strašidelné bytosti i lidi, kteří mají do obyčejnosti občas víc než jen daleko.

Alica študuje na najlepšej medzinárodnej súkromnej internátnej škole. Avšak poplatky sú vysoké. Otec s mamou jej práve oznámili, že ich už nevládzu platiť. Alicini rodičia nepatria k boháčom, ako rodičia jej spolužiakov. Tí školné pokladajú za drobnosť, ktorú si ani nevšimnú. Odchod zo školy by pre Alicu znamenal koniec vysnívanej budúcnosti, skvelých možností a príležitostí. Mohla zabudnúť aj na to, že jej absolvovaním by sa jej otvorili dvere do sveta bohatých.

Znáte ten neuchopitelný pocit po přečtení knihy, kdy se vám tisíce dojmů zadírají pod kůži a do hlavy a vy je nemůžete setřást? Přesně takový dojem ve mně přetrvává nyní, po dočtení Řeči ptáků, románu španělského spisovatele Victora Sellése, který letos vydal Golden Dog v překladu Petra Stejskala.