Už dnes sa náš život do značnej miery odohráva na sieti. Ale o pár storočí, budeme od siete závislí. Svet budúcnosti totiž sieťou žije. Je plný všemocných korporátov, technických vychytávok a hračičiek, dostupných tým, čo na to majú. Samozrejme, nemôže chýbať punková muzika. Sieť je nebezpečná, nie je pre každého. Ten, kto sa napojiť a prežiť dokáže, si žije ako Pán.
Dana Beranová nemohla spraviť fanúšikom liečiteľky Heniky väčšiu radosť, než napísať pokračovanie jej osudov. Heniku sme totiž opustili vo chvíli, keď sa so strakou Triškou dohodli, že budú bojovať proti čarodejniciam, ktoré ničia životy dievčat, ako sú ony dve. Tiež sa rozhodli vrátiť Triške jej ľudskú podobu. Okrem toho je Henika zamilovaná do kováča, takže sme netrpezlivo čakali, aké plány dievčiny vymyslia a či láska – neláska dopadne podľa našich predstáv...
Osmý, závěrečný díl série, je pořádný macík. Obvyklou délku předchozích dobrodružství prodlužuje o polovinu na pěkných 600 odkazů. A je to pro důstojné zakončení této epické série potřeba.
Ve světě ovládaném umělou inteligencí hledá lidská rasa své místo, překvapivé zrcadlo je jí nastaveno s objevem nebývale chytrých chobotnic. Hora v moři není typickým sci-fi příběhem. Zejména není klasickým lineárním příběhem. Autor před sebou má obrovskou stavebnici puzzle, ze které nám chce ukázat jen pečlivě vybrané dílky...
Stephen King je pro mě srdeční záležitost. Od puberty jsem jeho knihy doslova hltala – To, Osvícení, Pod kupolí, Misery… Každá novinka byla událostí, každá stránka zážitkem. A i když jsem už dávno dospělá, tahle láska k jeho tvorbě mi zůstala. Jenže poslední roky se něco změnilo. Jeho novější tituly už ve mně nevzbuzují takové nadšení jako dřív. A přiznat si to je skoro jako rouhání – vždyť je to přece King!
Vydržel to dva roky. Kdo a co? Lars, který se po vyřešení „posledního“ případu sice ne zcela dobrovolně, ale přesto stáhnul do ústraní malé rybářské vesnice kdesi v Řecku. Doufal, že má na dlouho pokoj od detektivní práce i přetahování se s podsvětím. Jenže v jeho milovaném městě uprostřed Evropy se mezitím něco změnilo.
Vítejte zpět v Tyfu. Městě, kde slunce nahradila kovová poklice, a kde zatraceně záleží, na jaké adrese bydlíte. První díl ze série Bodyportal nazvaný Kovové nebe jsem zhltla doslova na posezení. Ještě nikdy jsem nečetla nic tak divoce imaginativního, přesyceného akcí a tělesnou bizarností. Bylo to divné, nechutné a neskutečně čtivé.
V české kotlině máme s peklem dlouhodobě rozporuplný vztah. Snažíme se ho přechytračit, využít a obelstít. Někdy úspěšně, jindy méně. Bojíme se ho, ale zároveň ho zobrazujeme jako svět plný směšných figurek. Příkladem toho úspěšného přístupu jsou všichni ti Jirkové a Honzové, snad hloupí, ale spíš pěkně vychcaní, kteří upíší duši ďáblu za životní úspěch a pak, když se čas naplní, se jim do pekla příliš nechce...
Jazyk draků, debutový román britské autorky S. F. Williamsonové a první díl plánované série, přináší na knižní trh svěží a originální vítr, který by neměl uniknout pozornosti žádného milovníka young adult fantasy – a především draků.
Prvá republika je výrazným medzníkom v našich dejinách. Je plná známych historických postáv, na ktorých činy spomíname dodnes. Elegantné dámy, páni vás zdravili nadzdvihnutím klobúka a úklonom. Mnohí na tieto časy spomínajú len v dobrom. Avšak aj v tejto dobe sa diali veci, ktoré sa nedajú dodnes vysvetliť rozumom a vedou. Mysteriózne prípady, utajené skutočnosti a iné dimenzie, to všetko mátalo obyvateľov miest aj dedín...
Magické knihy, jejichž stránky mohou změnit realitu, sestry rozdělené osudem a písař, jehož krev dává slovům moc. Debut Emmy Törzsové Krev písařů propojuje thriller s fantasy a zavádí čtenáře od Vermontu přes Antarktidu až do Londýna. Temná rodinná tajemství, atmosféra dark academia i palindrom, který ukazuje cestu vpřed – to vše tvoří příběh, v němž jsou osudy hrdinů propojeny dávno předtím, než se jejich cesty skutečně střetnou.
Jakmile vyjde další kniha nekorunované královny české fantasy, prostě ji musím mít. Miluju její osobitý styl a originální nápady, proto jsem si nemohla nechat ujít její nejnovější titul.
Co to vlastně Bezčasí je?
Dvanáct hodin, během nichž se svět mění k nepoznání a bohové kráčejí mezi lidmi.
Zuzane Strachotovej vyšiel román Devět dní prvýkrát ešte v roku 2017. Pred pár mesiacmi vyšla vo vydavateľstve Epocha jeho prepracovaná verzia. Príbeh nás zavedie do sveta po apokalypse, rozdelenom na dva tábory. Tí, čo prežili sú veriaci. Veria v teokratický systém kňazov, ktorý s pomocou násilia a strachu vládne tvrdo a asketicky. Alebo veria povstalcom a slobodnému svetu bez kňazskej diktatúry. Medzi týmito dvoma tábormi sú tí, ktorí sa pokúšajú iba nejako prežiť zo dňa na deň.
Kdysi dávno, když Slunce ještě bývalo bohem a já ještě měla spoustu času, jsem měla partu ztřeštěných kamarádů, se kterou jsem hrávala Dračí doupě. Nejdříve 1.6 a poté Plusko. Bylo to skvělé, na každé setkání jsem se těšila a svou pyromanskou čarodějkou a jasnozřivou kněžkou jsem Pána jeskyně doháněla k šílenství. A pak jsem naprostou náhodou objevila svět Asterionu...
Když jsem jako první knihu letošního roku přečetla Lásku, smrt a všechno zlý od Martina Paytoka, cloumalo mnou nadšení. Jak by také ne, když mou nejoblíbenější knihou je Deset malých černoušků Agathy Christie. Četla jsem ji v ten pravý čas, kdy se za oknem čerti ženili a zima byla taková, že se v zatáčkách lámali jezevčíci.