Recenze

Ve světě ovládaném umělou inteligencí hledá lidská rasa své místo, překvapivé zrcadlo je jí nastaveno s objevem nebývale chytrých chobotnic. Hora v moři není typickým sci-fi příběhem. Zejména není klasickým lineárním příběhem. Autor před sebou má obrovskou stavebnici puzzle, ze které nám chce ukázat jen pečlivě vybrané dílky...  

Vydržel to dva roky. Kdo a co? Lars, který se po vyřešení „posledního“ případu sice ne zcela dobrovolně, ale přesto stáhnul do ústraní malé rybářské vesnice kdesi v Řecku. Doufal, že má na dlouho pokoj od detektivní práce i přetahování se s podsvětím. Jenže v jeho milovaném městě uprostřed Evropy se mezitím něco změnilo.  

V české kotlině máme s peklem dlouhodobě rozporuplný vztah. Snažíme se ho přechytračit, využít a obelstít. Někdy úspěšně, jindy méně. Bojíme se ho, ale zároveň ho zobrazujeme jako svět plný směšných figurek. Příkladem toho úspěšného přístupu jsou všichni ti Jirkové a Honzové, snad hloupí, ale spíš pěkně vychcaní, kteří upíší duši ďáblu za životní úspěch a pak, když se čas naplní, se jim do pekla příliš nechce... 

Prvá republika je výrazným medzníkom v našich dejinách. Je plná známych historických postáv, na ktorých činy spomíname dodnes. Elegantné dámy, páni vás zdravili nadzdvihnutím klobúka a úklonom. Mnohí na tieto časy spomínajú len v dobrom. Avšak aj v tejto dobe sa diali veci, ktoré sa nedajú dodnes vysvetliť rozumom a vedou. Mysteriózne prípady, utajené skutočnosti a iné dimenzie, to všetko mátalo obyvateľov miest aj dedín...

Jakmile vyjde další kniha nekorunované královny české fantasy, prostě ji musím mít. Miluju její osobitý styl a originální nápady, proto jsem si nemohla nechat ujít její nejnovější titul.

Co to vlastně Bezčasí je?

Dvanáct hodin, během nichž se svět mění k nepoznání a bohové kráčejí mezi lidmi. 

Kdysi dávno, když Slunce ještě bývalo bohem a já ještě měla spoustu času, jsem měla partu ztřeštěných kamarádů, se kterou jsem hrávala Dračí doupě. Nejdříve 1.6 a poté Plusko. Bylo to skvělé, na každé setkání jsem se těšila a svou pyromanskou čarodějkou a jasnozřivou kněžkou jsem Pána jeskyně doháněla k šílenství. A pak jsem naprostou náhodou objevila svět Asterionu...

Řecká mytologie bývala o tragédiích, osudových láskách a krvavých pomstách. Dnes? Stačí trocha růžové, stylový oblek a večírek na Olympu s VIP božstvem... Rachel Smythe se ve svém grafickém románu Drby z Olympu rozhodla převyprávět dávné příběhy jazykem současné generace – a udělala to s grácií, paletou pastelových barev a notnou dávkou sarkasmu.

Stejným způsobem, jakým graduje napětí příběhu, stupňuje se moje touha se k sérii neustále vracet a postupovat jí kupředu. Psaní této recenze mě až fyzicky bolí, protože mě zdržuje od hraní finálního dílu. Tak šup šup, rychle to přečti, ať můžu zase začít hrát.

Vzhledově není co dodat, kniha drží vizuální styl předešlých. Pravidla jsou taky stejná, dvě malinké novinky není potřeba prozrazovat.