Víte, jak poznat knihu, která vážně stojí za přečtení? Lehce potrhaný hřbet, lepíky různých barev trčící ze všech směrů, ošoupaná a s oprýskanými rohy. Tak totiž dopadá kniha, která má přes pět set stran, ale vy i přes nabitý rozvrh ji stále všude taháte s sebou, protože každá volná chvíle na čtení se počítá. Právě jste se seznámili s mým vydáním Nekonečného kroku.
Walter, Felix a Klaudie si po divokom stretnutí na výstave grimoárov v Tancujúcom dome nepadli do náručia, ale každý si šiel svojou vlastnou cestou. Walter šéfuje vo VVK, Klaudia má svoje vlastné tajné úlohy a Felix sa ocitol na voľnej nohe. Jeho klientkou sa stane prekrásna asistentka istého profesora, ktorý záhadne zmizol. Nuž, to zmiznutie nebude jediná záhada. Ak ich má Felix všetky vyriešiť, bude musieť požiadať o pomoc...
Jednou z mých nejoblíbenějších knih Stephena Kinga je pro mě rozhodně Misery. Četla jsem ji už v prvním ročníku na střední a na pěkných pár let mě tahle knížka uvrhla mezi čelní fanynky tohoto amerického hororového mistra. A jsem za to nesmírně ráda.
Jamajka, reggae, koktejly, mariška a pohodlný život turistov, ktorí si neodoprú žiadny pôžitok, ktorý tento ostrov ponúka. No kdesi za touto fasádou bezstarostného života plného slnka, trávy a alkoholu sú nenápadne ukrytí ľudia, pre ktorých je ostrov domovom. Denne drú v hoteloch, obchodoch či na rybárskych lodiach. Dovolenkári ani netušia, že tam sú. Sú neviditeľní.
Série 28 let poté se vrací s druhým dílem nové trilogie a znovu potvrzuje, že největší hrůza se neukrývá jen v nakažených. Chrám z kostí pod režijním vedením Nii DaCosty sází víc na atmosféru, existenciální tíseň a silné herecké výkony než na masakr plný krve.
„Ahoj, jsem Madla a jsem kingofilka.“ (Ahoj Madlo.) „A musím se vám k něčemu přiznat.“ (Napjaté očekávání.) „Nečetla jsem Carrie.“ (Šok. Převracení židlí. Zděšení v očích čtenářů.)
Ludmila Svozilová je autorka s velmi svébytným literárním stylem a já její knihy neskutečně miluju. Ať už se jedná o romány, jako je Sběračka kostí nebo duologie Zemři, Kaine, či povídkovou sbírku Paranoia, drží si vysokou kvalitu bez výkyvů.
Dvaja priatelia splavujú Dunaj. Všetko ide skvele, krásami krajiny aj priebehom cesty sú nadšení. Potom sa dostanú do povodia Dunaja niekde medzi Prešporok a Komárno. Prichádza obdobie záplav a oni sa ocitajú na malom ostrovčeku uprostred rozvodnenej rieky. Nikde nikto, len voda, slnko, vietor a vŕby...
Dnes budeme pokračovat v prozkoumávání oblasti na pomezí hry a knihy druhou příběhovou karetní hrou Johannese Krennera, kterou nám do Česka přinesl Old Dawg. V prvním díle jsme měli v roli trosečníka na neznámém ostrově spasit holý život, tentokrát se podíváme do středověku. Hráč se ujímá role nástupníka na trůn v jednom království. V průběhu tří kapitol bude sledovat jeho život a jeho úspěch bude záviset jen na jeho rozhodnutích.
Je horší mít upíra schovaného ve stínu pod terasou, nebo mít za domem les, ve kterém se ztrácejí lidé? Nathan Ballingrud svou debutovou sbírku naplnil hororovými a fantastickými povídkami, všechny ale spojuje temnota lidského jednání.
„No a já jsem zjistila, že už o ničem jiném než o té totalitě nedovedu psát,“ přiznává a obecenstvem zazní lehký smích. Jsme ve vzducholodi Gulliver galerie DOX, kde Nina Špitálníková sdílí zážitky ze vzniku svých tří novinek - pokračování úspěšného Svědectví o životě v KLDR, své pohádkové prvotiny Tota lítá a vlastního nakladatelství Paradox.
S Kingem mě poutá vášnivý čtenářský vztah. Nebýt toho, že jsem ve svých sladkých knihomolských šestnácti sáhla v šumperské knihovně po Zelené míli (tehdy vydané v sešitové formě jako čtení na pokračování), možná bych dnes nepsala vlastní knihy, ale byla by ze mě třeba dojička nebo jeptiška.
Po dlouhé době se mi do ruky dostal další gamebook české autorky Evy Ronne Lassler. Po předchozím sci-fi počinu Druhá země se vracíme zpět do fantasy světa Dračí hlídky knihou Ztracené město Galadu.
Je to tady, chvíle, na kterou jsme se hrozně těšili, ale zároveň si tak trochu přáli, aby nikdy nepřišla. Dvanáctý a také finální díl Legie je venku a obrázek Kraksny na hřbetech jednotlivých dílů v poličce je konečně kompletní.
Zimní plískanice si žádá silné příběhy – a já vám doporučuji stáhnout sladkost vánočního cukroví a sáhnout po Vězněné Pavla Renčína. Je to jeden z nejlepších hororů, jaký jsem kdy měla v rukou, a rezonoval ve mně ještě dlouhé týdny. Není divu, že když se objevila audioknižní verze, těšila jsem se jako malá Mája na výlet do šumavských hvozdů.