Recenze

Fanfiction je oblíbenou formou fanoušků psavců, jak složit poklonu svému milovanému autorovi či filmu. Sauronova nevěsta patří mezi fanfiction. Vystoupila však z online prostředí a prolomila velmi obtížnou hranici – autorce se podařilo svůj příběh vydat knižně. Byla to ale šťastná volba?

V životě máme jen málo jistot. Vycházející slunce, daňové přiznání, smrt… letos se k tomu smutně krátkému výčtu přidala ještě jedna, poměrně optimistická. Po deseti letech opět vychází Bez slitování Miroslava Žambocha, s touto pravidelností již podruhé. Takže mladší generace dychtící po výtisku opět může zpívat gloria a tentokrát bez žádného ale nebo kdyby.

Sardenským věrným nemusíme plzeňskou rodačku a jednu z hvězd nakladatelství Epocha Michaelu Merglovou příliš představovat. Ačkoliv autorce nyní vyšel sci-fi román Prázdnota, já se budu ve své recenzi věnovat velkolepému završení její delavské fantasy trilogie.

Bruntálského řezníka Františka Kotletu, literárně epického hráče se smrtí, není třeba čtenářům Sardenu představovat.
Ani jeho opus magnum, čtyřdílnou sérii Spad, díky níž si vysloužil podezření z věšteckých schopností a předvídání budoucnosti.

Vážené čtenáře této recenze raději dopředu upozorňuji, že vzhledem k tomu, že se jedná o souborné vydání, obsahuje text mnohé spoilery.
Čtěte tedy na vlastní nebezpečí!

Rituál vyšel v roce 2019 a o tři roky později následovalo pokračování s názvem Trojice. Za tímto počinem stojí manželé Šíkovi. Jan Marek aktuálně vyučuje na Masarykově univerzitě v Ústavu baltistiky a jazykovědy, Lenka se naplno věnuje třem krásným dětem. Společně hrají a zpívají v kapele Ertha a aktuálně intenzivně pracují na třetím pokračování, jež bude podle jejich slov uzavřením celé série.

Martinu Fajkusovi a Jakubu Maříkovi se s antologií Lovci monster - Fantom povedl husarský kousek. Díky nim a elitní jednotce tuzemských žánrových autorů v ní čeští čtenáři získali originální a perfektně vyváženou knihu povídek ze světa Lovců monster zasazených do našeho prostředí.

S Larsem jdu do recenze popáté a nejspíš naposledy, přičemž vám neprozrazuju žádné tajemství, protože se tím nechal slyšet i sám autor na internetech. Jenže… vlk taky sliboval, takže budu věřit, že se s tímhle neohroženým hrdinou, co skáče do průšvihů s rozběhem, ještě v budoucnu znovu potkám, nebo že se od Daniela Grise dočkám nějakých jiných zajímavých knih.

Na pokračovanie románov Střípky času a Pán čarodějů sme si museli chvíľku počkať. No oplatilo sa. Príbeh Jany, ktorá dokáže ovládať čas, sa zamotal a zdramatizoval oveľa viac, ako by sme si na začiatku pomysleli. Kým v prvej knihe bola Jana len naivným dievčaťom, ktoré vychovávala skôr ulica ako večne opitá matka, v druhej spoznala lásku a zistila, že môže byť milovaná a dôležitá. Už nemá dôvod iba prežívať, chce žiť. V románe Spomínky na zítřek je z nej žena, ktorá dokáže mnoho obetovať a bojovať so životom aj s ľuďmi o svoje šťastie a vyrovnávať sa s ranami, ktoré utŕžila...