Recenze

Dnes lehce překročíme hranice gamebookového světa a podíváme se na drobnou příběhovou karetní hru vydavatelství Old Dawg jménem Trosečník. Ačkoli to není gamebook, je mu velmi blízká, místo stránek však budeme otáčet karty.

Sarah J. Maas se vrátila se třetím dílem trilogie Půlměsíční město a věřte mi – tohle není jen tak nějaká knížka, ale rovnou cihla, kterou byste mohli s klidem omráčit menšího skřeta. Rod plamene a stínu čítá něco málo přes 800 stran a s nezastavitelnou vervou se vrhá do epických bitev, nečekaných zvratů a samozřejmě do scén, jež by tu a tam mohly směle konkurovat filmům pro dospělé.

Hrajete gamebooky? To jsou ty knížečky, ve kterých si vybíráte vlastní dobrodružství a jste doslova hlavní postavou. Já kdysi otevřela Lone Wolfa, taky mi ale bylo devět a vůbec jsem nevěděla, co si s takovou knihou počít. Pravidla jsem nechápala, a tak jsem prostě šla číslo po číslu, abych zjistila, že vždycky umřu. Tehdy jsem se rozhodla, že jsou gamebooky moc těžké a už na ně nikdy nesáhnu. A nesáhla jsem. Ale...

Čas od času si zahraji nějakou deskovkovou exit game. Ty, které jsem hrál, byly často ve stylu "neexistující příběh propojený random rébusy do jednoho pelmelu, který je potřeba vyřešit na čas". Po odehrání ji pak s hořkou pachutí pošlu dál. Když jsem si přečetl anotaci Paulsonovy pevnosti, trochu jsem se lekl, že to bude něco podobného v bleděmodrém, a chtěl jsem to passnout. No ale autorem knihy je Jörg Benne, který napsal i můj oblíbený Verax. Přece by nenapsal něco špatného, ne? Nakonec jsem tomu šanci dal. A dobře jsem udělal! Proč? Pojďme se na to podívat.

Wrocław, srpen 1963. Město je odříznuto od světa kvůli epidemii neštovic. Milicionáři jsou svědky podivných událostí – pacienti napadají nemocné i personál v izolačním centru na Psím poli. Brzy ke krajskému komunistickému vedení přicházejí znepokojivé zprávy o „vzkříšených“. Shromažďuje se krizový štáb, který musí začít jednat. Do izolačních center jsou vyslány jednotky KBW a ZOMO s jediným rozkazem: zvládnout situaci!

Tak je to tady, náhle a nečekaně. Čtyři knihy jsou za náma a avizované těžké časy jsou zde. Celou dobu se o tom pouze mluvilo a pak najednou při rozehrání páté knihy mám pocit, že jsem usnul při čtení pohádek pro děti a probudil se do tvrdé reality.

Najskôr to Patrik Pleva považoval za obrovské šťastie. Dostal sa na ten najmodernejší koráb IFSS Mythos, patriaci armáde Interstelárnej federácie. Bude brázdiť nekonečné diaľky vesmíru v tom najlepšom a s tými najväčšími profíkmi. To však netušil, že v hlbokom podpalubí sa nachádzajú väzni a dvaja z nich sú rozhodnutí ujsť. Aby toho nebolo málo, zachytili S.O.S. z pustej planétky Migo. A jeho zaradili k prieskumnému výsadku. A aby toho ešte stále nebolo málo...

Znáte literární žánr zvaný biopunk? Jedná se o subžánr science fiction, který se zaměřuje na svět, ve kterém biotechnologie a genetické inženýrství hrají klíčovou roli. Tento žánr si často klade otázky ohledně etiky a důsledků lidských zásahů do genetického kódu a života obecně. Biotechnologie a genetické inženýrství tu hrají velmi důležitou roli, daný svět je často zobrazen jako dystopie, kritizující společnost, politiku a etiku ve spojení s technologickým pokrokem a jeho vlivem na lidskost.