Recenze

V Praze se začínají objevovat zohavené mrtvoly a nocí zní sladký zpěv lamie. Pro ty, již ho uslyší, bývá často tím posledním.

Neal Stephenson nikdy nepsal jen fantastickou literaturu, ale jeho romány Interface či Cobweb (1994 a 1996, spolu s J. F. Georgem) a hlavně Zodiac (1988) jsou také povedenými thrillery

A to není všechno. Po více než dvaceti letech od původního vydání se nyní ke čtenářům dostává speciální autorská edice, do níž O’Barr přidal 30 stran nového materiálu, především vzpomínkové sekvence, prokreslující vztah Erika a Shelly. V předmluvě o nich píše, že si to žádalo několik desetiletí, aby rána dostatečně přebolela a příběh přestal být natolik osobním, že tyto scény nemohl publikovat. Dále jsou přidány sekvence, které mají za úkol učinit dílo ještě více vizuálně zajímavým.

Víte, že se ještě nikomu nepodařilo ochočit si zajíce? A slyšeli jste o tom, že zajíc umí být i neviditelný? Dokáže totiž tak splynout s okolím, že si ho nevšimnete. Také se zdá, jako by spal s otevřenýma očima, nic ho nezaskočí. Ve skutečnosti však nespí, jen pečlivě sleduje okolí. Vždyť mu stačí jen pár minut spánku denně.

Začnu s pozitivními dojmy: Robert V. S. Redick s námořní tématikou pracuje zkušeně, nevyhýbá se detailům a všechno působí uvěřitelně. Atmosféra je vynikající. Není to ale příručka pro velitele obřích plachetnic. Je to drama, protože na palubě je neskutečně výbušná směs pasažérů...

Kdyby se toho dne po setmění někdo přikradl k chatrči v mokřinách a škvírou v okenici se podíval do světnice, spatřil by i v chabém osvětlení bělovousého starce soustředěně naslouchajícího popelavé dívce sedící na špalku u krbu...