Slovní spojení „upíří romance“ je vlastně protimluv a do nebe volající (promiňte mi ten výraz) pitomost. Použijeme-li však zcela zvrácenou (upíří) logiku, jsme doma a lyricko-epická báseň, rozhodně o lásce (nejenom mezi lidmi, ale hlavně k jiným pronárodům) je na světě. Pochmurný nebo tragický děj se jaksi rozumí samosebou.
Je to fantasy. Napínavá, veskrze magická, místy akční, místy maličko ukecaná, ale vždy čtivá. Nečekejte však námořní bitvy ve velkém stylu ani popis lodního života plný technických detailů. Živé lodě jsou lodě kupecké, platí na nich trochu jiná pravidla než na lodích z ,,mrtvého“ dřeva a jediné nebezpečí jim hrozí od pirátů.
Hovorte si o ňom, čo chcete, verte, čomu chcete, ale faktom je, že Ježiš Kristus z Nazaretu bol a je skutočná superstar. Všetci na svete ho poznajú, nosia symbol jeho údajnej smrti na krku, natočili o ňom filmy, muzikály, zdokumentovali jeho život v knihách a dokonca aj v komiksoch. Tie nám ukázali, že Ježiš mal pred svojou údajnou smrťou, aj po nej, veľmi pestrý život. Tento rok sme sa dočkali ďalšieho komiksu, ktorý dokumentuje Kristove dobrodružstvá. Či skôr dobrodružstvá jeho klonu.
Americký autor Kevin Hearne, sběratel komiksů a učitel angličtiny, po neúspěšných pokusech o epickou fantasy prorazil na trh s moderní urban fantasy. Do jejího centra vcelku nevšedně usadil jednadvacet století starého druida Attika, který se tváří, že mu ty dvě nuly ve věku chybí, obklopil ho tvory z keltských mýtů a vše zabalil do humorného hávu. Recept se podařil a další díly rychle následovaly, není tedy divu, že se Kronik železného druida chytlo i nakladatelství Laser-books a vytvořilo pro ně novou řadu Style.
Třetím svazkem pokračuje edice historické fantasy nazvané Kroniky karmínových kamenů. Po matadorech Františkovi Novotném a Vlado Ríšovi přebírá štafetu další autor s mnoha zářezy na klávesnici – Josef Pecinovský.
Peter získal celou škálu schopností, což si uvědomuje a rozhodne se zjistit, co v něm vězí. Brzy mu to zajistí vlnu popularity a pomalu se začíná stávat ze šprta drsňákem.
Začalo to pro nás sešitem Syn člověka. John Constantine se v něm představuje takový, jakého jsme ho znali z filmového zpracování. V podstatě zoufalec a ztroskotanec, který nejde pro cigaretu, flašku whisky a dehtově černou hlášku daleko. A udělat nějakou kardinální pitomost, která ho bude pronásledovat ještě o dlouhá léta později, mu také dlouho netrvá.
Písal sa rok 2007. Do kín boli uvedené filmy Superbad, Spider-Man 3, The Mist a Transformers, v rádiách hrala hudba, ktorá bola horšia než predchádzajúci rok a vo svete Marvel Comics prišiel mutant Victor Creed aka Sabretooth o hlavu. Možno si poviete, to je normálka, on sa zregeneruje. Tentoraz nie. Keď vám niekto odsekne časť tela špeciálnym Muramasovým mečom, tak vám superrýchla regenerácia nepomôže.
Ve šmoulí vesnici je zase pozdvižení. Šmoula Rybář totiž natrefil v jezírku na obrovskou zabijáckou příšeru a po mnohahodinovém boji ji jen holýma rukama skolil. Tedy alespoň se to říká. Ale není to kachna? Většinu šmoulů to ani moc nezajímá, až na jednoho všímavého šmoulu, který se rozhodne dát šmoulům pravdu. Pravdu v podobě prvního nezávislého deníku Šmoula Dnes!
Představme si na malou chvíli, že časoprostorové kontinuum vypadá trochu jinak, než patrně vypadá doopravdy. Že čas je skutečně jen čtvrtý rozměr, který se alespoň za některých okolností může chovat jako ostatní tři prostorové rozměry. A představme si, že v časoprostorovém kontinuu – v tom našem, vymyšleném časoprostorovém kontinuu – existují singularity, kterými se můžeme čtvrtým rozměrem pohybovat a nejsme sami.
Keď došlo na sfilmovanie komiksovej minisérie Kick-Ass, tak si Mark Millar stál za svojim a maloletá, maskovaná antihrdinka zvaná Hit-Girl bola vo filme presne taká ako v komikse: s krvilačnosťou na plné gule a bez zbytočnej cenzúry. Millarov risk sa vyplatil a vražedná školáčka sa stala jednou z najznámejších postáv vydavateľstva Icon.
S koncem školního roku může Snoopy po škole být pěknou pomůckou k odehnání nočních můr, o kterých se zmiňuje P. Onufer v předmluvě, nebo prostě jen hezký dárek za vysvědčení:-)
Přiznám se, že druhý díl Věku objevů mě stál trochu sil. Jazyk je stále skvělý, zápletky mistrné a bez logických děr a podivností, věci do sebe zapadají velmi přesvědčivě, dějové zvraty vám občas otvírají sanici údivem, a přesto…
Už několikrát mě napadlo, jestli existuje „ztracený vývojový mezistupeň“ mezi hard sci-fi padesátých a šedesátých let a kyberpunkem. Nic, co by si tohle označení zasloužilo, jsem v sedmdesátých letech nenašel. A možná nenašel ani Paul Melko a pokusil se něco takového napsat v novém tisíciletí. Takovou podvrženou fosilii.