"Vítejte v Dolním městě. Říkají mi Správce. Kdysi jsem se pohyboval na straně zákona, teď působím na té opačné. Stačí se zmínit, o jakou zakázanou látku máte zájem a já vám ji opatřím - pokud můžete zaplatit. Tady ve stínech Rigu se dějí různé věci... ...Víte, já nejsem žádný hrdina, jenže tohle město žádného jiného nemá, takže s tím budu muset něco udělat."
Není pro mě těžší recenzování, než povídková sbírka českých autorů. Většinu z nich znám přinejmenším od vidění a pokud v nich vzbudím pocit ukřivdění, plivnou mi na conu do piva, nebo mi rovnou podrazí nohu, až se budu nad ránem potácet od festivalového baru. A nejhorší je, že pocit ukřivdění nemusí být jen vinou negativního hodnocení. Úplně stačí, že „toho druhého“ jsem chválil víc.
Plesám nad tím, jak byl Mlok letos pestrý a vyvážený. I pokud nejste autor zkoumající svou rostoucí konkurenci, doporučuji sbírku vaší pozornosti. A proč ptáte se?
Když jsem na čtečce otvíral Půltou planetu Ladislava Szalaie, bál jsem se, abych podruhé nevstoupil do příslovečné stejné řeky. Obavy byly zbytečné. Bohužel. Tato sbírka povídek je totiž spíše mělkým brodem a řeka vás příliš neobohatí. Dokonce jsou místa, která se snažíte co nejrychleji přeběhnout a už už dosáhnout druhého břehu.
Vydavatelství Albatros/Plus zaslouží zvláštní pochvalu a pozornost za svůj významný počin na poli hororové literatury, vydání sebraných spisů legendy žánru Howarda Philipse Lovecrafta. Nadšeně jsem k recenzování převzal dva svazky tohoto souboru, nesoucí souhrnný název Volání Cthulhu...
Ke sbírce se nechci stavět z pohledu dnešního čtenáře, neboť mnoho let dělí tehdejší čtenářův vkus od toho současného, nicméně při pohledu na díla, která jednotlivé povídky v klání o přízeň návštěvníků Worldconů doprovázela, získává sbírka nový rozměr.
Prosím všechny o pozornost. Právě nastala historická chvíle české fantastiky – Jiří Pavlovský, kterého všichni milujeme pro jeho recenze na Stmívání, ale především za jeho povídky (zejména Eskortu) se konečně rozhoupal a napsal věc, která je delší než pět stran. Už je to tak, Jiří Pavlovský konečně napsal román. A protože není žádný troškař, není to román samostatný – nýbrž rovnou pilot nového knižního cyklu Kladivo na čaroděje.
Dobří holubi se vracejí a duch návratu prostupuje celou knihu. Bývalý žoldák přichází zpět na rodnou hroudu jménem Harlanův svět a věnuje se zde jako zamlada drobné kriminalitě a masové vraždě. A jak se soukolí promyšlené zápletky roztáčí podobné řádně promazané drtičce kostí, začíná být čím dál víc jasné, že jako špatně strávené sousto se vrací i sama minulost a kostlivci ve skříních začínají být znepokojivě aktivní.
Ústřední zápletka je úchvatná – neobvyklá, inteligentní, lákavá. Šen Tchaj je zajímavou postavou, a přestože většinu děje zvládá s elegancí superhrdiny, je uvěřitelný. Velmi dobrý je i obraz Kitháje, jejích vrstev a jejího uspořádání. Z tohoto nejvíce do popředí vystupují dvorské intriky spojené se zdvořilostními frázemi a úředními postupy, nad kterými by všem byrokratům zaplesalo srdce.
Na skrovném českém komiksovém trhu se nedávno vyloupl útlý svazek od nakladatelství Crew s názvem Arzach. Kdyby knihu vzal do ruky člověk komiksu neznalý, kdo ví, co by se mu honilo hlavou. "Arzach? To je snad maďarsky nebo co? A co je zač to zvíře na obálce? Nějaká betonová pravěká slepice? A co ten trpaslík na ní?
Válčení jen málokdy a málokomu přináší radost, avšak čas od času a na některých místech má smysl sevřít v ruce zbraň a vytáhnout za něco bojovat. Válka, která zuří na Sanctionu IV už nějaký ten pátek, má ovšem asi tolik logiky jako dialog v polském pornu. ... Inu, peníze a zabíjení jsou tak trochu perpetuum mobile – jedno vždy pohání druhé.