RECENZE: Robin Hobb, Šílená loď

Článek od: Hanina - 18.02.2013

Jmenoval se Paragon. Dlouhé roky ležel jako velryba vyvržený na pláži. Vítr mu čechral vlasy a slunce se vpalovalo do jeho prázdných očních důlků. Občas v něm někdo přespal. Třeba Brashen Trell. Nebo Althea Vestritová. A zvláštní slabost pro něj měla jedna podivná umělkyně. Krutý osud mu nedopřál najít klid ani ve smrti. Jak se příďová figura na oživlé lodi může zabít? Nijak! Ale může zešílet.

RECENZE: LEGO Praktická příručka pro každého stavitele, Allan Bedford

Článek od: Petr Simcik - 13.02.2013

Kousek másla namazaný na příliš velký krajíc, přesně to je můj první dojem z knihy Lego, praktická příručka pro stavitele. Musím konstatovat, že je to škoda, protože základ knihy je dobrý, plný zajímavých postřehů a to i pro člověka, který staví z Lega přes dvacet let. Naštěstí je to jen první dojem, napodruhé je mnohem lepší!

RECENZE: Stephen King, Dallas 63

Článek od: Ivo Fencl - 06.02.2013

King, jehož hrdina-učitel učí literaturu a hodně o ní ví, ba sám ji dokonce píše, hned několikrát připomíná Charlese Dickense a ano, asi touží být označen i za Dickense dneška. Dobrá, toužit může. V takové Zelené míli toužil asi i právem. Tady bohužel jako moderní Dickens selhal.

RECENZE: Stephen Jones (ed.), Kniha hrůzy

Článek od: Michal Pavlič - 04.02.2013

Každý upír či vlkolak by vám povedal, že byť hororovou postavou je v súčasnosti veľmi ťažké. Príšera si ani nemôže zuby vyceriť, pretože v okamihu po nej vybehne armáda puberťáčok s vyrážkami a našpúlenými perami. Editor Stephen Jones si uvedomuje, že náš milovaný žáner speje k hororovému koncu, a tak ho napadlo stvoriť modernú Knihu hrôzy. Táto zbierka poviedok nie je len záchranou oblúd pred úradmi práce či prostriedkom na prevenciu vzniku depresií u kožomeňcov, ale hlavne snahou o zaradenie spiatočky žánru smerom k jeho hnijúcim a smradľavým koreňom.

RECENZE: Jonathan Strahan (ed.), Nejlepší science fiction a fantasy 2011

Článek od: Jan Žlebek - 27.01.2013

Posuzovat ročenku povídek není sranda. Tedy, nepochopte mne špatně, zábava to samozřejmě byla, neboť Jonathan Strahan rozhodně editorský talent má a vypadá to, že za mořem a za kanálem roku 2011 rozhodně neúrodou v oblasti F/SF povídek netrpěli. Jenže dívat se na knihu jako celek, když z principu vznikla každá část zcela samostatně, může být přinejmenším zavádějící podobně jako hledání budoucnosti v kávové sedlině. Proto nastává čas pro použití ultimátní recenzentské praktiky kombinující poznatky nejmodernější psychologie a nejčernějšího voodoo. Dámy a pánové, přichází co-mi-tak-uvízlo-v-paměti.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Recenze