M. A. Stackpolovi se podařilo završit celou trilogii vskutku excelentně. Mnohokrát vás autor na cestách svých hrdinů donutí k zamyšlení nad různými věcmi.
Podmanivý příběh z budoucnosti se odehrává ve Sluneční soustavě, z větší části v jednom z pohyblivých měst v martské společnosti Morna. Jean le Flambeur má za úkol vykrást vlastní vzpomínky. Žene ho nejen samotný závazek k jeho spasitelce Mieli, ale také vlastní zvědavost. Co za tím vším vězí? Tohle je vysoká hra, hra o všechno, hra se skrytými kartami.
To, že hurvínkovských knížek je na našem trhu pomálu, což je vzhledem k proslulosti loutkového hrdiny zarážející, je prostě fakt. Fakt, který znamená, že není výběr a kde není výběr, může se uchytit ledacos. A o co vlastně tentokrát jde? Hurvínek stráví nějaký čas ve společnosti zlé princezny Gerbery a bude nucen pod hrozbou sežrání Žeryka, zachraňovat její zemi i poddané, taktéž rostlinného původu, před dlouho trvajícím suchem.
Tento rok sa na scénu, vďaka vydavateľstvu Dynamite Entertainment vracia masaker milujúci Evil Ernie a jeho psychopatický smajlík. Začneme pekne od začiatku...
„...tojeúplněbožímusíštopřečístskvělá knížkaajetobožíjátitopůjčím amusíšmusíšjetoboží!“ Takhle nějak mi kamarádka popsala a následně půjčila román Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti Ransoma Riggse.
Ještě teď nedokážu určit, jestli jsem se víc nasmál nad ilustracemi nebo nad všemi těmi vtipy, které na mě lítaly ze všech stran. A jestli někde vznikl nový humor, tak je to právě v téhle knize. Prosím jej tedy zanést do slovníku pod písmeno S – smolíkovský humor.
Mají jasně zářivou obálku a rozhodně nejsou chladným čtením. Pokud vás ale plachetnice Milana Fibigera naláká na námořní dobrodružství, poněkud vás zklamu. Kdepak vážení, ne o plachtění, ale o létání je tato kniha. Budete se těsnat v kabině kluzáku, který poslouchá pouze jediného člověka, šplhat po vrcholcích mraků a spolu s hlavním hrdinou křičet: „Heleno, Heleno!!“
Začíná to, jak už to tak bývá, globální katastrofou. Rodiče šli jednoho večera spát a ráno se prostě nevzbudí. Rozumějte, žádní rodiče, ani rodiče rodičů. Pro děti začátek podivného, mrazivého dobrodružství, pro čtenáře rodiče, začátek noční můry. Civilizace se hroutí, nejmenší opuštěné děti umírají, větší se stávají oběťmi úchylů, pedofilů a obchodníků s dětmi a vy, jakožto rodič, byste s tím nemohli absolutně nic dělat.
Jo Walton slavila se svým posledním románem Among Others úspěchy kde mohla. Letos získala Huga i Nebulu, přidala The Bristish Fantasy Award a kdo ví, možná promění i nominaci na World Fantasy Award. V češtině pravděpodobně nevyjde, ale zájemce snad tato recenze přesvědčí o četbě v originále...
A co hůř, slabé a rozhádané vedení znamená slabý stát. A z temného propadliště dějin se vynořují největší a nejsilnější nepřátelé Alfů, aby využili toho, že je vojsko příliš daleko.
Vadilo vám, že je tato recenze rozdělená na dva díly? Možná to budete vyčítat i třetímu dílu Lovecraftových spisů „Volání Cthulhu“. Ten je totiž na dva svazky rozdělený přibližně uprostřed jedné z nejlepších Lovecrafotových novel, zvané Případ Charlese Dextera Warda.
Spisovatelku Petru Neomillnerovou netřeba českému publiku dlouhosáze představovat, série věnovaná upírce Tině Salo, tvrdé příběhy zaklínačky Loty nebo ještě drsnější román Dítě Skály to již učinily více než dostatečně. Být rudovlasá Moire chlapem, řekli bychom klasická anabáze od anakreontského ženy, víno, zpěv k vyžilému děvky, vodka, řev. Smrtelný řev, pochopitelně.