Před Pánem Prstenů tu byla jiná kniha, respektive jiný příběh, který profesor Tolkien vytvořil jako pohádku před spaním pro své děti...
Mysleli jste si, že Pán prstenů je jediné fantasy plné temnoty, výživné akce a brilantní závěrečné gradace nezadávající si s nefalšovanou katarzí? V tom případě vás musím vyvést z omylu. - 3754x přečteno
Moudrá slova říkají, že high fantasy nemusí být originální, protože staví na archetypech a přináší žánrovému čtenáři přesně to, čeho si žádá. Tak dobře, ale osobně radši zůstanu prosťáčkem, který ocení snahu o nějakou autorskou licenci a inovaci žánru, jakou přinesl třeba Markus Heitz se svými Trpaslíky. 
"Slunko celý den neslezlo z oblohy. Být člověk tak řeknu, že z toho vedra zemřu. Za prvé - já člověk nejsem a za druhé – mrtvý jsem už dlouho. Nebo spíše nemrtvý.
Takže podobnou knihu jsme ještě neměli. A nebojím se napsat: Budí úžas. Hrozí infarktem - každému potenciálnímu čekateli na důstojného nástupce sběratele pověstí Václava Cibuly a všech jeho předchůdců.
Silva Viktorina Baro je zrůda. Je stará – alespoň podle dobových měřítek. (Je jí dvacet šest.) Je tlustá – podle svých vlastních měřítek, i když mužská část jejího okolí tvrdí opak. Neumí to se zbraněmi. Je to intelektuálka s výraznou slabostí pro historii tajemných a nebezpečných lokalit. A nikdy nespala s mužem, se ženou, dokonce ani s goblinem. Čili pravý opak drsňaček, na jaké jsme v posledních letech zvyklí.
Chvíli to trvá, než si toho všimnete. Stránky letí, tři dějové linie se střídají v úsečných krátkých kapitolách, autorův uhrančivý jazyk šeptá další a další zaříkávadla, která neuronovou sítí vysílají hyperrealistické obrazy, centrum postmoderní slasti přetížením taje jak honduraská čokoláda pod provensálským sluncem a všechno je, jak má být. Očividné věci se přehlížejí nejlépe. Takže ano, zabere to nějaký čas, než vám dojde, že tohle není sci-fi. I když to víte dopředu.
Trvalo to dost dlouho, ale nastala ta chvíle. Juraj Červenák si konečně řekl, že nemá smysl se zabývat Bivojem, Iljou Muromcem a kapitánem Báthorym, protože jeho čtenáři chtějí jen jednoho hrdinu. Respektive dva, již mu před lety získali kvanta čtenářů a fanynek, které baží po podpisu levého a vlastně i pravého ňadra. Řeč je samozřejmě o Roganovi a jeho vlčím parťákovi Goryvladovi, jenž se po letech čekání opět vrací na pulty knihkupectví.
Karty jsou úžasným výtvarným dílem, na které, když už nic jiného, určitě stojí za to spočinout okem a snažit se vcítit do té moudrosti a emocí, které do nich autorka mínila vložit.
Víte jistě, jak se vaše činy projeví v budoucnosti? Křehké vztahy dcery a nevlastního otce odhaluje knižní thriller pražského autora.
Nemusíte být fanoušci modrého světa, ale pokud nejste úplní suchaři, kniha si vás získá. Při četbě se totiž zaručeně skvěle pobavíte.
Na tento event nás Marvel Comics pripravovalo už od tohtoročného Comic-Conu plagátmi, na ktorých bola prestrelená Iron Manova maska, padnutý Mjolnir, krvavý štít Captaina America a podobné ikonické zábery. Miniséria Punisher: War zone bola na spadnutie.
Je plešatý, cedí jednu hlášku za druhou a s otevřenou pusou na nás křičí kultovní heslo: „Jsem zpět!“ Ne, není to Bruce Willis. Dokonce to není ani Arnold Schwarzenegger ani nikdo jim podobný. Mluvíme samozřejmě o Jiřím Pavlovském a jeho seriálu Kladivo na čaroděje.
Recenze
Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice / šéfredaktor: Monika Slíva Dvořáková / zástupce šéfredaktora: Daniel Palička / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711 / administrace
Ilustrace v hlavičce Stefan Keller na Pixabay
