Recenze

Je to víc než rok, co jsem si musela počkat na další Rachelina dobrodružství. Šup, kniha je přečtená a já můžu zase čekat na tu příští. Napsat recenzi mi čas moc neukrátí, ale snad se mi jejím prostřednictvím podaří přesvědčit někoho dalšího, že čarodějka Rachel Morganová a její kumpáni stojí za to.

Hra věží, čerstvá prvotina Daniela O'Malleyho, se navzdory autorovu titulu z historie odehrává v současném Londýně. Tedy v trochu magicky upravené současnosti, kde mají lidé různé superschopnosti – jako vstupování do snů, ovládání telepatie, předpovídání budoucnosti... – ovšem běžní občané o těchto aktech X nemají ani ponětí. A Šachovnicová skupina se stará, aby to tak zůstalo.

Tak ako sama čepeľ podnecuje k násilným činom, tak aj samotný majetok a jeho ochrana láka zlodejov. Adrenalín, napätie, test šikovnosti a prefíkanosti, možnosť predviesť sa, to všetko je pre zlodeja dôverne známe a príťažlivé ako telo milenky. A priznajme si, o samotné obohatenie sa ani tak veľmi nejde. Pochopia to len tí, čo niečo ukradli.

Mysleli jste si, že Pán prstenů je jediné fantasy plné temnoty, výživné akce a brilantní závěrečné gradace nezadávající si s nefalšovanou katarzí? V tom případě vás musím vyvést z omylu.

Moudrá slova říkají, že high fantasy nemusí být originální, protože staví na archetypech a přináší žánrovému čtenáři přesně to, čeho si žádá. Tak dobře, ale osobně radši zůstanu prosťáčkem, který ocení snahu o nějakou autorskou licenci a inovaci žánru, jakou přinesl třeba Markus Heitz se svými Trpaslíky.

Příběh vám dá přesně to, co od něj očekáváte – nefalšovanou upírskou romanci bez přidaných glutamátů a konzervantů.

Silva Viktorina Baro je zrůda. Je stará – alespoň podle dobových měřítek. (Je jí dvacet šest.) Je tlustá – podle svých vlastních měřítek, i když mužská část jejího okolí tvrdí opak. Neumí to se zbraněmi. Je to intelektuálka s výraznou slabostí pro historii tajemných a nebezpečných lokalit. A nikdy nespala s mužem, se ženou, dokonce ani s goblinem. Čili pravý opak drsňaček, na jaké jsme v posledních letech zvyklí.

Trvalo to dost dlouho, ale nastala ta chvíle. Juraj Červenák si konečně řekl, že nemá smysl se zabývat Bivojem, Iljou Muromcem a kapitánem Báthorym, protože jeho čtenáři chtějí jen jednoho hrdinu. Respektive dva, již mu před lety získali kvanta čtenářů a fanynek, které baží po podpisu levého a vlastně i pravého ňadra. Řeč je samozřejmě o Roganovi a jeho vlčím parťákovi Goryvladovi, jenž se po letech čekání opět vrací na pulty knihkupectví.