Ke druhému dílu dnes už klasiky upírské urban fantasy jsem se plížila přískokem, neboť jsme si s Anitou v Provinilých slastech nijak extra nepadly do oka. V každém případě ale trvám na tom, co jsem napsala v recenzi na první díl. Totiž, že pro upíromilky by tahle série měla být povinnou četbou.
Tohle nejsou žádný Bradavice, bažanti! Tohle je americká armáda. Jestli se u vás projevilo magický nadání, tak vás čeká buď vojenský výcvik, nebo léčba olovem. A můžete rovnou zapomenout, vy bando podělaných zelenáčů, na roztomilý skřítky, očarovaný sladkosti a famfrpál. Budete žrát hlínu a blít krev, aby z vás výcvikáč Jednotek nadpřirozených operací udělal mágy hodný toho pojmenování. A proč? Abyste mohli sloužit Americe se ctí.
Upírka Tina si v klidu žila v Praze, dokud se neobjevil její otec Dyre a nezačal jí komplikovat život. Jako rodič pro ni chce to nejlepší. Unesl tedy představeného českých upírů Timoteje, aby mohla zaujmout jeho místo. Jenže...
Míle a míle nekonečné spleti železničních kolejí chrání lidi před prokletou, nebezpečnou a otrávenou zemí pod pražci. A oceánem tratí se neúnavně ženou vlaky všech druhů a účelů: válečné kolosy z Manihiki, dřevěné vagony opatřené plachtami i dieselové krtkařské mašiny. Pojďme se potřetí podívat na jednu z nejzajímavějších knih letošního roku...
U autora hýřícího nápady tak jako China Miéville není překvapující, že bude zkoušet svůj talent v různých literárních formách. Weird fiction, městská fantasy, sociálně-politické SF a dokonce i komiks byl živnou půdou pro Miévillův jedinečný styl. A jak dokazuje i jeho poslední román Kolejmoří, výjimkou není ani literatura pro mládež.
Kolejmoří je ajzboňácký dobrodružný příběh, kterému nemůže chybět nádech miévillovského new weird. Jde ale o velmi svižné vyprávění, které si bere to nejlepší z klasických dobrodružných knih napříč žánry.
Cesta k opuštěnému domu za městem byla lemována vysokými topoly. Tiše mne pozorovaly. Každičký krok, pohled či nenápadné otočení. Začínám ztrácet poslední nitky nervů. Realita se mi sype pod rukama a já s očima podlitýma krví vzhlížím k temnému nebi. Marně hledám Měsíc, který mne jako maják provázel celou cestu. Nikdy jsem se neměl vydávat na tuhle cestu. Najít legendami opředený Sirotčinec slečny Peregrinové bylo to nejbláhovější rozhodnutí, co jsem, kdy učinil. Stíny se přibližují a mé vědomí se pomalu, ale jistě vytrácí. Mé nejbláhovější rozhodnutí se stalo zároveň tím posledním.
Každý si nese své břímě, zpívá Jaromír Nohavica. Já chodím s batohem. Někteří jsou obtěžkáni hříchy. Některé jsou těhotné. A Zinzi December má lenochoda.
Do světa Star Treku v období krátce po ukončení seriálu Star Trek: Enterprise zavedl českého čtenáře již před nedávnem vydaný román Kobayashi Maru od Laser-books, ale opět jej odtud vytrhl v nejnapínavějším okamžiku – na samém začátku právě propuknuvší války mezi Zemí a Romulanskou říší. Hlad po pokračování ovšem utišilo nedlouho poté vydané pokračování Romulanská válka – Pod křídlem dravce...
Na stránkách Sardenu jsme se mohli v nedávné době dočíst recenze na tři deskové hry s totožnou tématikou, a to sice – Kingpin, Mafie a Mafia city. Ve všech třech jsme se mohli vtělit do gangsterů.
Po několika měsíčním čekání se vrací čtyři detektivové, řešící případy spojené s magií. Jen tentokrát coby autor nepřichází Jiří Pavlovský, ale Ondřej S. Nečas. Jak se mu povedlo na Pavlovského navázat?
Africe se říká černý kontinent. Bez ohledu na barvu pleti většiny původních obyvatel či příšeří skryté v jejích hustých pralesích ta temnota spočívá v něčem jiném. V pověrách, které vedou lidi k tomu věřit, že sex s pannou může vyléčit AIDS. V nesmyslných kmenových válkách o nic. V krvavých diamantech, za které si může kdejaký diktátor koupit respekt západu. Ve slumech, jež jako rakovinové nádory vybujely kolem čerstvých metropolí.