RECENZE: Jaroslav Tichý, Malá noční hudba pro bludičky

Článek od: Ivo Fencl - 24.10.2013

Zapomenutý král českého hororu (přinejmenším jeden z králů) dr. Jaroslav Tichý (1923-2004) se narodil se v Pardubicích jako syn kazatele Otakara Tichého, spoluzakladatele Církve československé. Roku 2013 vyšly povídky poprvé souborně a zbrusu nové obrázky Františka Jelena si však, přiznejme, s předchozími nezadají. Malá noční hudba pro bludičky vyšla k nedožitým Tichého devadesátinám v redakci jeho ženy Hany Štěpánkové a Tichý ji ještě stačil opatřit úvodem. Obsahuje dvacet skutečně strašidelných příběhů, jen tituly několika jsou oproti časopiseckým verzím pozměněny.

RECENZE: O. S. Card, Říše

Článek od: Martin Toman - 18.10.2013

Nechci hned v úvodu recenze této knihy uvádět čtenáře do přílišných rozpaků a působit na něj jako hnidopich, který se šťourá v nepodstatných věcech, ale… (vždy se najde nějaké ALE! ) nemohu si prostě pomoct a musím si lehce rýpnout do zařazení tohoto dílka v rámci edice „mistrovská díla sci-fi“.

RECENZE: Robert M. Wegner: Šíp a vítr, dýka a moře

Článek od: Jan Žlebek - 16.10.2013

Některé knihy vás prostě minou. Je putna, jestli o kousíček nebo o pořádný kus, prostě když vás to nezasáhne, tak vás to nezasáhne. A cyklus Příběhů meekhánského pohraničí mne minul o nějakých deset či více let. Škoda, že jsme se nepotkali někdy na konci devadesátých let, v časech velkého hladu po velkých hrdinech a velkých činech... V časech, kdy mužové dokázali v mžiku oka vsednout do sedel koní rychlejších než vítr a vyrazit zapíchnou půldruharučák nějakému bídákovi do těřichu až po zástavu, aniž by jim kdejaký cynický škarohlíd předhazoval plytkou motivaci, ohranost klišé a nevhodné používání češtiny. Ve zlatých časech Raymonda E. Feista a Davida Gemmella... Nu, minuli jsme se.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Recenze