Recenze

Ak sledujete dianie v súčasnom komiksovom biznise, tak viete, že Kirkmanova séria The Infinite, na ktorej spolupracoval s Robertom „Neviem kresliť “ Liefeldom, sa skončila. Našťastie došlo k rozchodu dvoch Robertov bez krviprelievania a Robert číslo 2 sa vrátil tam odkiaľ prišiel. 

Rok se s rokem sešel, v nakladatelství Sýpka si na nás opět vzpomněli a na pulty českých knihkupectví byl vypuštěn druhý Lupus.

Vítejte u dalšího dílu recenzního seriálu, věnujícího se světu, v němž se mozek stal vítaným apetitem.

Představte si dílo, které by autor pojmenoval řekněme Trhák. To by takové smetení ze stolu probíhalo jednoduše a čtenáři by si už mezi sebou řekli: To si o sobě zase někdo myslí bůhvíco, takový titul, to našince podráždí! Ale autor může uchopit celou věc i za opačný konec a pojmenovat své dílo řekněme Chyba.

I když si forma, alespoň z mého pohledu zaslouží pochvalu, hlavní je přeci jenom obsah. Už první větou: Byla jsem celá od krve, ale naštěstí nebyla moje, takže vše v pořádku. (str. 9), se autorka snaží přesvědčit, že je to ta „stará“ dobrá Anita.

Jack Kerouac na Sardenu? ptáte se. Napsal snad nějakou fantasy, o které se dosud nevědělo? Inu, elfy, kteří by vyzvali samotného JRRT na hru o trůny s jediným možným vítězem, nečekejte, ale že to v Kerouacově hlavě nikdy nebylo úplně v pořádku, ví každý, kdo o něm něco ví. Takže nějaký ten upír, či ztělesněný Ďábel nakonec čtenáře až tak nepřekvapí.

Zápis do Guinessovy knihy rekordů aneb minirecenze...

V čem a proč jsou si náboženská a politická víra podobné? Proč si za své vůdce často vybíráme narcisistní a paranoidní psychopaty? Kde se bere nutkání vést nenávistné diskuse na internetu?