Cesta k opuštěnému domu za městem byla lemována vysokými topoly. Tiše mne pozorovaly. Každičký krok, pohled či nenápadné otočení. Začínám ztrácet poslední nitky nervů. Realita se mi sype pod rukama a já s očima podlitýma krví vzhlížím k temnému nebi. Marně hledám Měsíc, který mne jako maják provázel celou cestu. Nikdy jsem se neměl vydávat na tuhle cestu. Najít legendami opředený Sirotčinec slečny Peregrinové bylo to nejbláhovější rozhodnutí, co jsem, kdy učinil. Stíny se přibližují a mé vědomí se pomalu, ale jistě vytrácí. Mé nejbláhovější rozhodnutí se stalo zároveň tím posledním.