Obrázek uživatele Monika Slíva

Bio

Stručné bio
Jsem vdaná, dvoudětná, tězce na psaném slovu závislá knihomolka. Nic nepomáhá. Jenom čtení. Tak o tom budu aspoň psát...doufám.
Co na sebe dál práskl/a:
Ta hromada přečtených knih, co už mám za sebou, způsobila, že dělím četbu pouze na dvě kategorie - dobrou a špatnou. V podstatě můžu cokoli, detektivku, thriler, historii, současnost, humor..., ale mojí srdeční záležitostí je a vždycky bude samozřejmě fantasy a sci-fi. Na Sarden mě přivála jakási podivná souhra náhod, za kterou jsem neskonale vděčná a tímto děkuji nadpřirozeným silám, že mi to tak pěkně zařídily.

Historie

Členem již
11 let 11 měsíců

Moje příspěvky

Co se bude o prázdninách dít na Sardenu? Rozhodně nezavíráme krám a dál pilně plánujeme, co si pro vás, naše věrné a milované čtenáře připravit.

Nedávno mě jeden facebookový status přiměl k zamyšlení. Fb profil časopisu Pevnost se oděl do černé spolu se sloganem „Protože fantastika si s rasismem nikdy nebude rozumět...“ Diskuze, která se pod tímto prohlášením rozjela, je… fascinující. Pokud vás to zajímá, klidně si to najděte, ten status je pár dní starý, takže vám to nedá ani moc práce.

Sardenu je dvacet let! K tomuto dni se formálně váže vznik sardenské virtuální entity, která se nakonec přerodila v nezávislý web a pořád má co říci těm, kteří chtějí poslouchat a číst. Požádala jsem svoje předchůdce ve výslužbě, aby mi pomohli přidat pár řádků. Slíva, Sírius, Pechy a Pagi žádají svoje čtenáře, aby laskavě strkali nos do článků a četli, co je pro ně určeno! Neplecha zatím není ukončena!:-D

V květnu se slaví celá řada různých svátků a mezinárodních dnů. Pro nás knihomoly se specializací na fantastiku je nutné zmínit ručníkový den, MAY THE 4TH, možná mezinárodní den svobody tisku a oficiální výročí založení Sardenu, všechno ostatní je jen šustění stránek v rukách čtenáře.

I v dobách nelehkých se musí kára táhnout dál a kdo to vzdá, ať si táhne sám.

Tenhle rozhovor vznikal skutečnou korespondenční formou, tj. otázka-odpověď-reakce na odpověď další otázkou a tak dále, a přišli jsme s Karlem na to, že je to vlastně ohromná bžunda a že to docela dobře jde bavit se místo u piva tváří v tvář (sice s odmlkami) i na dálku přes mail. Snad vás následující povídání pobaví stejně jako bavilo nás. A s ohledem na současnou apokalyptickou realitu se to jeví jako jedna z možností trávení volného času, takže to klidně zkuste taky!

Je to pořád stejná a čím dál otřepanější písnička o tom, jak čas letí a nikdo nic nestíhá. Tak to víc rozmazávat nebudu. Březen je (už) třetí měsíc v roce, první jarní měsíc a kdysi to býval i měsíc knihy. Knihy jsou pro nás až na prvním místě, ať je měsíc, jaký chce. Rádi je čteme, píšeme o nich a občas se o ně i pohádáme, ale to zkrátka patří k meritu věci.

V loňském roce prolétla éterem prázdná informační bublina o připravovaném pražském ultra super mega conu, která nakonec dle očekávání s hlasitým lupnutím splaskla. O to těžší startovní pozici měl v přípravné a lákací fázi Comic-con. Za tím prvně zmiňovaným byli jacísi lidé, o kterých mezi fantazáky nikdo nikdy neslyšel. Posměváčci a nevěřící měli se svými pochybnostmi pravdu a byli na koni. Jenže! Za Comic-conem, poprvé oficiálně avizovaným na loňském, posledním PragoFFestu, stojí lidé, kteří moc dobře věděli, co dělají. A co je důležitější, mají nedocenitelné zkušenosti s organizováním takových akcí v českých luzích a hájích. A to už něco znamená. Posměváčci a nevěřící si sice vedli dál svou, ale realita jim tentokrát za pravdu nedala a šla si svou cestou.

Zadrhne-li se dobře fungující soukolí, je to vždycky problém, a v případě, že soutěžící čekají na svou výhru, je to problém na druhou. Přijměte všichni mojí velkou omluvu.

Ve víru lednových událostí jsem dočista zapomněla, že jsem šéfredaktor a ten editorial za mě nikdo nenapíše. To by se do budoucna učitě stávat nemělo...

Stránky