Pět autorů uvedených na obálce knihy jistě spojuje náklonnost k vymyšleným světům, kam skutečná lidská noha nikdy nevkročila. A přesto při čtení všech novel budete mít nejspíš pocit, že kterýkoli z těch světů můžete hned zítra navštívit. Najde se ještě něco dalšího, co těchto pět rozdílně píšících autorů spojuje? A co jim dává právo nárokovat si označení Legendy?
Někde daleko a hluboko, v krajinách lidského srdce a snů a děsů, tam kde končí duha a začíná deset tisíc let starý les, se skrývá bájná říše, kde všechny příběhy začínají a končí. Místo hojnosti, věčného mládí a naplnění, stejně jako hrůz, smrti a zkázy. Tohle je vyprávění o hledání a nacházení. O cestě do neznámé země. O Lavondyss.
Zapomeňte na příběhy, v nichž princezny čekají na osvobození od statečného prince, a seznamte se s princeznami bojovnicemi. S Xenou to však nemá nic společného.
O čem to je? O třech dcerách Krokových. O ženách a mužích. O národních dějinách – smyšlených a skutečných. O národní identitě. O Praze a o Brně. O moci slov. O archetypech, mýtech, legendách, příbězích, lžích, marketingu a PR. O okouzlení cizostí i o češství. O roli českých zemí v minulosti a v budoucnosti. O Libuši, Kazi i Tetě.
Gaiman se čas od času rozhodne zapomenout na svět fantastiky a komiksů a vydá se objevovat vody příběhů pro ty nejmenší. Nebyl by to ovšem on, kdyby jeho pohádky v sobě neměly skryty i něco navíc.
Vítej, chrabrý válečníku! Vítej zpět v dobách, kdy muži byli silní, ženy krásné a život chutnal jako víno. V časech pradávných a vzdálených, v časech plných temných kouzel i nezměrného hrdinství.
Magie, chaos, násilí, statečná srdce i pády. To vše a více obsahují zbrusu nové povídky od některých z největších autorů na poli současné science fiction a fantasy.
Oko temnoty je třetím střípkem Weeksovi barevné mozaiky. Původně se mělo jednat o trilogii, ale už teď je jasné, že bude minimálně další tlustá kniha a čekání na ni bude ještě mučivější než čekání na Oko temnoty.
Slunce v Podmoří pohasíná a staří bohové nehnou ani prstem pro to, aby zachránili národy před hladem, tmou a zimou. Mladší bohové se snaží, ale je jich jen pár a zdaleka nemají takovou moc. Jak se ale zdá, je tu naděje – Víly mají zdroj moci, který by mohl zachránit celé Podmoří.
Skladatel Johannes Brahms, ten se narodil v Německu (dnešním, že...). Příjemný, činný a vážený. Napsal i Uherské tance, ten nádherný opus všech opusů. Kdepak k nim přišel, co? Vždyť to byl Germán, ne? Že by už tehdy znal zapadlé oblasti Rakouska-Uherska? Umírá tři roky před koncem století. Po jeho úmrtí, přesněji za měsíc, vydává Bram Stoker tlustospis s podivným titulem: Dracula. Náhoda?!