Pro padouchy neplatí pravidla. Tato zásada je věrně uplatňována v celé trilogii o Živých lodích. Všechny tři knihy mají řadu zajímavých postav, ale mistrem mezi nimi je zloun.
Daniel Abraham jede na plný plyn. Loni tomuto autorovi vyšla v Česku poslední část vynikající sci-fi triologie Expanze a ve spolupráci s G. R. R, Martinem a Gardnerem Dozoisem představil akční a zároveň hutně psychologický román Hon na lovce. A letos? Letos přicházífantasy Dračí cesta. Přečtěte si ukázku na Sardenu.
Klient, který si přijde vyžádat Felixovy služby, nabídne slušnou sumu za nalezení jeho ztracené přítelkyně. Údajně ztracené a údajné přítelkyně, jak se záhy ukáže. Věci jsou jinak, než jim navykládal a velmi rychle přestane být jasné, kdo koho a proč vlastně hledá. Když pracujete na supertajném a nevládním projektu, můžou se vám stát daleko horší věci, než že vás nikdo nemůže najít, protože jste se někam zatoulali cestou z flámu.
Jméno Jany Maffet Šouflové bývá spojováno převážně s ilustracemi fantasy příběhů a výjevů. Loňského roku však spatřila světlo světa její kniha, nazvaná Svitky z londýnského mostu
V dnešní době letí upíři a vlkodlaci. Jejich rozšklebené tváře (poslední dobou stále častěji spíše spanilé) vídáme na stříbrném plátně i v počítačových hrách a pomrkávají na nás z přebalů knížek. Nebylo tomu tak ale vždy. Kupříkladu přelom středověku a raného novověku byl plný kostlivců, jejichž tance symbolizující marnost lidského bytí nacházíme v řadě dobových rytin a obrazů. Velkým popularizátorem těchto motivů byl jeden švýcarský malíř.
Ulicemi Whitechapelu se plíží mlha, sporé světlo lamp jen stěží bojuje s temnotou a pouliční květiny nabízejí pel každému, komu v kapse chřestí mince. A některé z nich splní i ty nejpodivnější přání jen za pár... kapek krve. Nad Buckinghamským palácem totiž vlaje Draculova zástava s netopýrem a viktoriánský Londýn se mění v město dětí noci. Jenže některé věci se nemění nikdy a ulicemi Whitechapelu se neplíží jen mlha...
„Čí je ten ohař?“ „To není ohař, to je vlkodav, lásko.“ „Čí je ten vlkodav?“ „Atticův.“ „Kdo je Atticus?“ „Atticus je mrtvej, lásko, je mrtvej,“ mohl by říct Bruce Willis ve filmové adaptaci Napáleného
Fantasy a především ta pro dospělé, byla dlouhá léta vnímána jako žánr okrajový, v němž čtenáři jen těžko najdou nějakou větší literární hodnotu. Naštěstí přišel Peter Jackson a jeho filmová adaptace Tolkienova Pána Prstenů, která celému světu ukázala, že v tomto žánru nejde jen o brak.
Jestliže jsem v předchozí recenzi na třetí díl této ságy o Merry Gentry psala o slovních bakchanáliích, krasohledu a poezii a mohli jsme si trochu oddechnout a sexuálně nabrat dech a ztracené síly, připravte se nyní na pořádný úder na libido plexus.
Jaký byl návrat do světa Zaklínače po 15 letech? Co potká bělovlasého Geralta v nové knize a jak tento náhled do minulosti doplňuje románovou sérii? Čtěte dál a dozvíte se :) .
Nakladatelství CooBoo, které se věnuje především vydávání young adult literatury přišlo nedávno s novou a mezi čtenáři velmi očekávanou knihou Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender, která se okamžitě po vydání stala velkým hitem.