Jak to dopadne, když si nakladatel vydá to, co má opravdu rád? Robert Pilch téměř po šestnácti letech fungování svého nakladatelství Brokilon konečně sestavil první antologii a není náhodou, že právě v rámci Edice Evropská space opera.
Víte, co to je americký sen? Scénárista Aleš Kot s ním má dost dobrou zkušenost. Ve třiadvaceti odešel do USA, postupně se propracoval do velkých komiksových stájí (DC a Marvel). V Čechách pak nedávno vyšel jeho autorský projekt Zero.
Ačkoliv u nás není zatím steampunk tolik rozšířený jako v zahraničí a titulů s touto tématikou nevychází právě mnoho, milovníci parních strojů a viktoriánské Anglie ocení každý kousek, který zde vyjde. Nyní se po bok Marka Hoddera, Cherie Priest, či Kima Newmana a Nicka Harkawaye, zařazuje i domácí Petra Slováková se svým debutovým románem Démon z East Endu.
Pro padouchy neplatí pravidla. Tato zásada je věrně uplatňována v celé trilogii o Živých lodích. Všechny tři knihy mají řadu zajímavých postav, ale mistrem mezi nimi je zloun.
Nudící se astrální entity, zločin z budoucnosti, umělointeligentní pracovní stáž nebo démoni plnící poslední přání. To všechno a mnohem víc čeká čtenáře v tomto povídkovém mixu astrálu a technologií.
Klient, který si přijde vyžádat Felixovy služby, nabídne slušnou sumu za nalezení jeho ztracené přítelkyně. Údajně ztracené a údajné přítelkyně, jak se záhy ukáže. Věci jsou jinak, než jim navykládal a velmi rychle přestane být jasné, kdo koho a proč vlastně hledá. Když pracujete na supertajném a nevládním projektu, můžou se vám stát daleko horší věci, než že vás nikdo nemůže najít, protože jste se někam zatoulali cestou z flámu.
Úžasná a do nejmenších detailů propracovaná skládanka, která začíná v nepříliš vzdálené budoucnosti, vás odnese do daleké minulosti a zpět a pak zase daleko dopředu v čase.
A je to tu. Necudná pornoliteratúra definitívne ovládla česko-slovenský fandom. Už sme si zvykli na vlkodlakov a upírov v erotickom prevedení, ale nespútaný sex prenikol už aj do sci-fi.
Jméno Jany Maffet Šouflové bývá spojováno převážně s ilustracemi fantasy příběhů a výjevů. Loňského roku však spatřila světlo světa její kniha, nazvaná Svitky z londýnského mostu
V dnešní době letí upíři a vlkodlaci. Jejich rozšklebené tváře (poslední dobou stále častěji spíše spanilé) vídáme na stříbrném plátně i v počítačových hrách a pomrkávají na nás z přebalů knížek. Nebylo tomu tak ale vždy. Kupříkladu přelom středověku a raného novověku byl plný kostlivců, jejichž tance symbolizující marnost lidského bytí nacházíme v řadě dobových rytin a obrazů. Velkým popularizátorem těchto motivů byl jeden švýcarský malíř.
Ulicemi Whitechapelu se plíží mlha, sporé světlo lamp jen stěží bojuje s temnotou a pouliční květiny nabízejí pel každému, komu v kapse chřestí mince. A některé z nich splní i ty nejpodivnější přání jen za pár... kapek krve. Nad Buckinghamským palácem totiž vlaje Draculova zástava s netopýrem a viktoriánský Londýn se mění v město dětí noci. Jenže některé věci se nemění nikdy a ulicemi Whitechapelu se neplíží jen mlha...