Lidé nejsou tím, čím se zdají být. Tma také ne. Může mít jisté vlastnosti. A může mít i jisté schopnosti. Vítejte v Lovecraftově zemi, kde nic není nemožné.
Rod Tudorovců znají mnozí díky stejnojmenné televizní sérii. Nyní mají šanci se o tomto rodu dozvědět i naše děti a mládež, tedy hlavně o tom, co se stalo po smrti Jindřicha VIII. a nástupu jeho syna Eduarda na trůn.
Říká se, že všechny cesty vedou do Říma. Lze to zpochybňovat, ale v žádném případě už nelze zpochybnit, že všechny nitky vedou k iluminátům. Pokud by s tím však někdo čirou náhodou odmítal souhlasit, pak by si měl dotyčný urychleně přečíst všechna jejich přiznání. A kdoví, možná si ostatní po pár dnech budou moci přečíst pro změnu jeho parte. Vždyť nikdo nesmí vědět příliš mnoho…
Zimní království se osvobodilo od nadvlády Jara, zlo bylo zažehnáno a Meira se stala královnou. Zní to jako šťastný konec, ale není tomu tak. Meira se zoufale snaží být dobrou královnou, která bude spravedlivě a dobře vládnout svému zbídačenému lidu.
Máte rádi pohádky? Takové ty, které vás překvapí svými nápady, nenásilně vám nabídnou pár témat k zamyšlení a možná vám umožní změnit názor na něco, co jste dávno měli za zažité a neměnné? Pak jste tu správně, Garth Nix vám právě otvírá vrátka do zahrad své představivosti…
Některé motivy se vrací neustále, protože legendy neumírají. Fantom opery je jednou takovou. Slavný román Gastona Lerouxe, odehrávající se v druhé polovině 19. století, ho vynesl na povrch pařížských stok a učinil z něj zdroj inspirace pro scénáristy i literáty. A. C. Howardová pokračuje v jejich stopě.
Když se pohne les, je zle. Minimálně všude tam, kam dosáhne zákeřná moc Černého hvozdu. Jakmile tě jednou pohltí, už není úniku – zapomeneš, co je lidské, a vzpomeneš si, co je bestiální.
Hrátky s časem jsou populárním tématem napříč filmem i literaturou. V tisící první variantě se ho pro mladší čtenáře rozhodla zpracovat rusky píšící spisovatelka Natalja Ščerba, která do dobrodružného mixu k magii času přidala i hrozbu kolize dvou světů a (ne)všední problémy dospívající dívky.
Kladivo na čaroděje má svůj unikátní vesmír a Felixova parta je projekcí jeho kolektivního vědomí. A co je kolektivní vědomí? Ano, správně! Propojení myslí, které neustále vstřebává další mozky. Asimiluje. Stejně jako Borgové. Vcucne nového autora, vtiskne mu matrici kladivářského univerza hluboko do paměťových buněk a natrvalo vytvoří nová neuronová spojení s Felixem, Vincencem, Walterem i Klaudií.
Mick Oberon by mohl být jen dalším z řady soukromých oček třicátých let, nebýt toho, že pod kloboukem schovává špičaté uši a namísto osmatřicítky nosí kouzelnou hůlku.
Zasněžené pláně, vířící sněhové vločky, chladná krása ledových zdí hlavního města a laskavá královna, která díky magickému zdroji spravedlivě vládne. Takhle žije Zimní království ve vzpomínkách těch, kteří před šestnácti lety přežili jeho pád. Většina však živoří v nelidských podmínkách v pracovních táborech Jarního království, jehož krutý vládce Angra Zimu zlikvidoval.
Nebudu popírat, že jsem k druhému dílu přistupovala s určitou dávkou opatrnosti. Ptáte se proč? Už při prvním díle, Lovcově odkazu, jsem si neodpustila poznámku o sklonům ke grafomanství. A pak mi na stole přistálo dalších 400 stránek...
Vzpomínáte na příběh Leifa Olafsona, dědice dánského trůnu? Na vůni ledového moře, provolávání jmen severských bohů a meče, žíznící po krvi nepřátel? Třídílnou ságu Vlčí věk z pera Jaroslava Mosteckého jsme vám představili před více než rokem, spolu s krátkým rozhovorem s autorem. Nyní nastal čas uvést jeho nejnovější knihu, ve které se vrací zpět do vikinských dob a nepřímo navazuje právě na příběh zmíněné série.