Způsob, jakým knihu Martin Myšička předčítá, přenese posluchače do budoucnosti. Jeho čtení je sugestivní a dokáže si s mluveným projevem opravdu vyhrát. K tomu mu dopomáhají efekty, které umožňují odlišit mluvený projev více postav v případě jejich rozhovoru.
Román Problém tří těles je ten typ knihy, která dokáže rozdělit čtenářskou obec na dvě skupiny. Jedna ji odloží po pár desítek stránkách, znuděná, nespokojená a nechápající, proč je kolem novely takový cirkus. Ta druhá, zvláště pokud miluje žánr hard science-fiction, chrochtá blahem a vynáší Liou Cch'-sin do nebes a nebojí se nazvat Problém tří těles novou zásadní knihou žánru.
Vydání debutového románu českého emigranta Jaroslava Kalfaře u nás doprovází řada nadšených a pozitivních zahraničních recenzí. Publikující nešetří chválou a nebojí se přirovnávat k takovým peckám jako je Marťan, Solaris či nejnovější Faberův román Kniha zvláštních nových věcí. Pokud se ovšem Kosmonautovi důkladně podívate na zoubek (či spíše na raketové motory), zjistíte, že by se hodnocení dalo shrnout do jediné věty – mnoho povyku pro nic.
Trilogie Bouře ve vesmíru je sice primárně určená pro ty, kteří jsou fascinováni univerzem vetřelců a predátorů, ale zároveň může posloužit i jako vstupenka pro ty, kteří s ním doposud neměli zkušenosti.
Úvod do teórie chaosu je viac sústredený na jednu postavu a pôsobí zovretejším a ucelenejším dojmom. Aj to pomáha vytvoriť skľučujúcu (a občas solídne paranoidnú) atmosféru počas záchrannej misie.
Tlama se otevřela a postava vešla dovnitř. „Vítejte, čtenáři,“ pronesl mužský hlas, „právě jste vstoupil na palubu Archy zrůd.“ Návštěvník se na okamžik zamyslel a pak pokračoval chodbou stylizovanou jako krk netvora. Když vkráčel do velké místnosti, uslyšel po levici zachrčení. Zastavil se, otočil hlavu a vzápětí zíral do očí jakési stvůry. Ta vycenila zuby, načež skočila. Trupem projely drápy. A následně celé tělo.
Je to Kniha zvláštních nových věcí. Nic víc, nic míň. Přistupuješ k té knize jako k nebezpečné šelmě, kterou bude nutné zkrotit. Jenže v závěru ona zkrotí tebe.
Michael Bronec, majitel nakladatelství Straky na vrbě, po delší době obohacuje českou knižní scénu vlastní tvorbou, a když už se pustil do psaní, vzal to ve velkém stylu. V roce 2016 vyšel první díl jeho plánované trilogie Tři kapitáni s názvem Mračna nad Arénou. Pokud vše půjde podle plánu, dočkáme se brzy i pokračování. Kam nás autor v úvodní knize své originální space opery zavede?
Ke kosmické lodi Discovery, osamoceně plující hlubokým vesmírem od doby, co David Bowman prošel „Hvězdnou bránou“, se vydává nová mezinárodní expedice. Jedním z cílů výpravy je objasnění tragických událostí, které se na Discovery odehrály.
Útěk z Arestonu vás nenechá vydechnout a pomalu ani knihu odložit. Krutá a bezcitná hierarchie společnosti, která se za mnoho let na Arestonu vytvořila, se vyvíjí a ve vzduchu jsou cítit přicházející změny. Josef Pecinovský i ve druhém dílu arestonského vesmírného dobrodružství nenechává nikoho na pochybách, že ví, co dělá. A umí to zatraceně dobře.
2001: Vesmírná odysea v sobě snoubí několik prvků, které z ní činí výbornou a stále vyhledávanou knihu. Je to to pravé sci-fi postavené na myšlence, jenž nebyla zatím uspokojivě zodpovězena a jak ukazují objevy NASA z poslední doby, stále lidstvo enormně zajímá. Samotné části knihy jsou dobře napsané a čtivé. A samozřejmě je tu film s nálepkou něčeho neopakovatelného, který k ní přivádí nové čtenáře.