Literatura

Dělej si poznámky, říkali. Kresli si mapu, říkali. A rozhodně to nečti v autobuse, říkali. Takže jsem to samozřejmě musel vyzkoušet. Vybaven několika záložkami, kostkami ve skleničce a vysokým sebevědomím jsem se ponořil do Měsíčního ohně, respektive do bludiště městských uliček a následně pralesa. A už takhle zpočátku se přiznám. Jde to, ale opravdu je lepší mít na Měsíční oheň klid a prostor.

Román Spojenci českých zemí uzavírá Kotoučovu sérii České země – a je to finále, jak se patří: přes 500 stránek jej činí nejdelším dílem z trilogie. Ta je doplněna ještě o sólo knihu V tajné službě Koruny české a povídku Po Velké bouři, která vyšla v antologii Ve stínu apokalypsy. V ní se čtenář může na rozdíl od trilogie ponořit do počátku, kdy se alternativní historie počíná odklánět od té reálné.

Hororových románov a antológií sa našťastie vydáva dosť, vďaka čomu srdcia fanúšikov tohto štýlu plesajú. Či už sú to spisovatelia zahraniční, či domáci, úroveň týchto dielok je stále vyššia. Znalci žánru pri mene Honza Vojtíšek spozornejú, pretože jeho práce znamenajú kvalitu. Pozrime sa teda, čo za knižočku pripravil v spolupráci s mladým autorom Ondřejom Kocábom.

Po fiasku operace Bouře nastupuje do boje druhý sled sovětských armád. Protiútok přišel mnohem dříve, než polské a německé velení očekávalo. Sovětská vojska rychle obsazují polské území a ze severu bez vyhlášení války útočí na Československo...

Jak s oblibou říkávám, fantastika je jako volské oko. Má žloutek, kam řadíme texty jako Pán prstenů, Expanze, Zeměplocha a další. A pak tu máme bílek. Na první pohled nezajímavá bílá hmota, která nemá co nabídnout. Opak je ale pravdou. Do věčné honby za tím, co je a co není fantastika, jestli se jedná o sci-fi s prvky hororu, nebo detektivní fantasy, vstupuje Lukáš Vavrečka se svým románem Tesla Noir.

Zatímco netrpělivě čekáme na další díl Kostičasu, dala si Samantha Shannonová oraz a vyrazila na krátký výlet do hájemství samostatných románů. Moment, co to povídám – krátký? Ve skutečnosti má její nejnovější potomek přes 800 stran. Upřímně? Trochu jsem se toho zalekla, když jsem zásilku od Hostu rozbalovala, a to se obyčejně v nekonečných epických příbězích rochním. Nakonec se pro Převorství délka ukázala jako poněkud dvousečná zbraň…

Znáte nejtradičnější přísady fantasy příběhů? Všechna ta oblíbená a stále užívaná klišé? Sepište si seznam – když začnete během čtení Bitevního mága odškrtávat, dost možná vám na něm nakonec nic nezbude. Tak pevně je tento román zakotven v žánrových hranicích.

Jsou knihy, které mluví samy za sebe…