Když jsem četl Bactovou válku z knižní série X-Wing, bleskla mi hlavou hláška z Bigglese: „Richthofenův létající cirkus se svými cvičenými Albatrosy zase navštívil náš úsek fronty!“ Eskadra Rogue v tomto dílu působí jako soukromá jednotka, a tak si jednotliví piloti nechali nabarvit stroje dle svého vkusu.
Petr Jaroněk na sebe poprvé upozornil vcelku nedávno; v roce 2019 vydanou Ospalou slovanskou dírou. Na Sardenu jsme ji nerecenzovali, ale stála by za to – mrazivý příběh ze Zlína 13. století s téměř až detektivní zápletkou má plíživě temnou atmosféru, sympatického hlavního hrdinu a kupu fascinujících reálií. Jen ten konec se moc nevyvedl. Nová Jaroňkova kniha, Běsi z temného hvozdu, navazuje právě na ten pokulhávající konec… bohužel.
Když v roce 2016 vyšla Pýcha, předsudek a zombie, taky se všichni rozčilovali nad tím, jak historicky nemístně ty zombies na anglickém venkově v raně devatenáctém století působí? Ne? Já jenom přemýšlím, proč všichni tak vyvádí kvůli černochům v Bridgertonu.
Staré opustené domy majú atmosféru aj históriu. No niektoré z nich sú plné démonov a strašných spomienok, lebo udalosti, ktoré sa v nich odohrali, neboli pekné. Trpezlivo stoja a dúfajú, že ich voľakto opraví a umožní im vrátiť sa. Potom naplnia svoje poslanie. Aké však môže mať poslanie stará budova? Prichýliť dušu mŕtvej majiteľky, ukrývať kosti obetovaných, či stať sa strašidelnou atrakciou pre halloweenské pobavenie? Vyberte si...
Hvězda Jakuba Maříka zazářila možná nečekaně, o to ale s větší intenzitou. Akční sci-fi román Ve stínu slunce, v němž se lidstvo střetne s tajemnými Korzáry, zaujal čtenáře napříč generacemi a stal se zcela zaslouženě bestsellerem minulého roku.
Příběhy jsou staré jak lidstvo samo. Bez nich by nebylo nic – kultura, slovo, písmo, fantazie, naděje... Autoři se často snaží vymyslet příběhy nové a neotřelé, a přitom někdy stačí vzít to, co všichni tisíckrát četli a slyšeli, a převyprávět to po svém. Něco přidat, něco ubrat, změnit kulisy či povahu hrdinů… a může jít o příběh mnohem zajímavější než ten původní. A pokud zůstane poselství zachováno, může být navíc novou generací lépe uchopitelné.
Proč jsem pro úvod nepoužil nic z knihy samotné, má svůj důvod: příběh je totiž klíčovou devízou Veraxu, proto nechci spoilovat. Ne že by příběh byl nějak originální, určitě jste něco podobného již četli/viděli. Jedinečný je prožitek při objevování, co se to na stanici vlastně stalo. Úplně vám závidím, že to máte zatím před sebou!
Leden je téměř za námi a taky už je to skoro rok, co jsme v covidové situaci. Optimisté v takovém čase vidí volný čas na čtení, pesimisté pak málo místa v knihovně. Ať už patříte k jednomu nebo druhému klanu, určitě se těšíte na první komiksové novinky z naší produkce.
Prázdný svět je ráj pro introverty. Lidstvo téměř vyhubila smrtící pandemie, města se rozpadají a jediný, kdo z dezolátní situace jakž takž prosperuje, je Matka Příroda. Avšak nenechte se zmýlit – i na planetě, kde je dost místa pro všechny a člověk je poprvé za tisíce let zase svobodný, se najde důvod rozpoutat válku o území.
Pro mnohé je sledování hororových filmů a čtení knih s touto tématikou denním chlebem. Někdo se drží dál a někdo má s horory takový zvláštní koketní vztah na dálku. Víte o nich, přitahují vás, ale příliš často se nevídáte, protože z toho pak máte hodně dlouho špatný pocit. Nutno dodat, že do této situace jsem se dostala i díky podpoře manžela.
Boris Hokr se stal laureátem čtenářské ankety Kritik roku vyhlašované časopisem Tvar. Gratulujeme! A teď popořadě: kde se takový Kritik roku vezme, co je to ten Tvar a co to všechno znamená pro českou fantastiku.
Zeptat se mě, co jsem v poslední době četla zajímavého, je stejné jako se zeptat, co jsem měla poslední měsíc každý den k obědu. Jo, něco jsem přečetla. Ale velmi rychle mi všechna písmenka vypadala z hlavy, včetně názvů a autorů. A může za to pandemie! Ale přesto jsem se tedy rozhlédla po pokoji a našla pár knih, které jsem otevřela.
Děj fantasy příběhu se odehrává v bájné minulosti, ve světě, kde vedle sebe žijí lidé s trpaslíky – a společně čelí nástrahám nepřátel. Ve městě, kde vládne starosta zneužívající svoji moc. Lidská honba za mocí totiž nezná mezí a někteří se pro dosažení svých cílů nezdráhají zneužít moc jim svěřenou. Jak daleko jsou ochotni tito lidé zajít kvůli pár třpytivým kamenům? Najde se někdo, kdo se jim postaví a s nasazením vlastního života se je pokusí porazit?
Poslední lednové pondělí vám přináší možnost přečíst si třetí finálovou povídku prvního ročníku Sardenských legend. Potom co jste se mohli s prvním a druhým místem podívat do Střední Ameriky a do starověkého Říma, zkuste ještě najít ztracené elfské město a vaše finálová exkurze bude kompletní.
Letošní Nedělníky, které nepíší naši redaktoři, ale lanaříme na ně lidi „zvenku“, odstartuje skrznaskrz hororově Martin Štefko, nakladatel, spisovatel a překladatel v jedné osobě. Pokud by vás zajímalo, kde hledat knihy, o kterých se zmiňuje, poohlédněte se ve vodách internetu po nakladatelství Golden Dog.
Nedávno tady na Sardenu proběhla vcelku živá diskuze na evidentně nesmrtelné téma objektivita / subjektivita v recenzích. Že s tím hned v té následující (tj. v téhle) recenzi budu tak bojovat, to jsem tedy netušila…
Na zapomenuté stanici na konci vesmíru právě přistála těžce poškozená loď. Z jejích útrob vychází postava ve skafandru a vstupuje do spletitého systému ponurých staničních chodeb. Hra o život může začít! To je Verax: Experiment; první scifi gamebook v českém jazyce a poslední kniha nakladatelství Mytago v roce 2020. Za vaši pozornost rozchodně stojí.
Trpaslíci naposledy táhnou do boje o osud svého národa: od úporných bojů v Černé soutěsce je však pohřešován Tungdil Zlatoruký. Draci, mágové a krutí alfové pronikají neustále hlouběji do Skryté země a zmocňují se vlády nad stále většími částmi říše. Trpaslíci bojují o holé přežití, sami však cítí, že jim nezbývá moc naděje. Potom ovšem dojde k nevysvětlitelné události...
Pokud na stránkách Sardenu upozorňuji (výslovně podotýkám, že se nejedná o recenzi) na antologii s tak příznačně nefantastickým názvem jako je Thriller, nečiním tak proto, že bych byl dnes dlouho na sluníčku nebo že bych si zapomněl vzít své pravidelné léky, ale proto, že si myslím, že tato antologie by mohla být zájmová i pro fanoušky fantastiky.
Originální příběh těží ze známé poučky, že žoldáci neumírají, ale odcházejí do pekla, aby se tam přeskupili. Hrdinové knihy, bojovníci z Kuffenbachova komanda, se o tom přesvědčí po jedné nepříliš povedené akci. Jenže peklo není žádná pohádková idylka – je to temná industriální dimenze, kde jsou mrtví degradováni na mazlavou hmotu, na pouhý materiál. Problém je v tom, že Kuffenbachovi vojáci se s touto rolí odmítnou smířit.
Tvor, uvězněný v jiném rozměru, přesto časem schopen pomalu navazovat kontakt s lidskou realitou, s tou, která ho kdysi zradila, nalezne Jáchyma Kerského. Ten žije ve světě, který má už brzy podlehnout kompresi vesmíru. Bláznivý pokus lidstva o zastavení nezastavitelného procesu, upoutá Tuinovu pozornost stejně, jako už minimálně jednou předtím, i když tehdy z poněkud jiného důvodu.
Antologie povídek Extrémní science fiction (Triton 2009) má skoro šest set stran a je to četba na mnoho dní. Po Vzdálených obzorech (sest. G. Dozois, Laser 2008) je to další v řadě špalků, které zabírají sympaticky mnoho místa v knihovně. Antologie začínající na The Mammonth Book of… vydává editor Mike Ashley od konce 80. let; vyšlo jich zatím asi třicet, poslední loni. U nás jsme si z této řady mohli přečíst jen Mamutí knihu humoristické fantasy (Aurora 2002) a Druhou mamutí kniha humoristické fantasy (Aurora 2004). Nyní přeložená The Mammonth Book of Extreme Science Fiction vyšla roku 2006.
Režisér Roger Corman se narodil 5. dubna 1926 v Detroitu a co chlapec byl prý vášnivým radioamatérem. Druhou jeho vášní se stalo hltání science fiction. A ovšem, fascinoval ho také film.
Handmaid's Tale - vyprávění děvčete pro všechno, i tak by se dal přeložit název tohoto románu. Z názvu samotného jen těžko odhadnete dobu, ve které se příběh odehrává - ale už počáteční odstavce naznačují, že jde o postkatastrofický příběh, nakonec se však ukáže, že jde o antiutopii. Vypravěčka nám líčí podivnou variantu našeho světa, vypráví o svých osudech, a v prostřizích se vrací do doby, kdy ještě všechno bylo „normální“ a dává nám nahlédnout do scénáře změn, a neslitovného.
Stephan Martiniere je mistr štětce a Stíny v létě jsou toho důkazem. Nad nádhernou malbou sluncem prozářeného přístavu se stačí jen na chvíli zasnít, aby vás hejno racků zaneslo na svých křídlech kamsi do světa fantasie. Atletická socha válečníka a elegantní nábřeží rámují celý obraz a přirozeně vedou zrak. Tak jako blyštivé věci lákají straky, vábí čtenáře atraktivní kombinace lesklé i obyčejné povrchové úpravy obálky. A jaké poklady vás čekají, když prokážete silnou vůli a odtrhnete pohled od té krásy na povrchu?
Abychom nenapínali: Židovský policejní klub je vynikající detektivka připomínající díla drsné školy z Ameriky 20. a 30. let.; srovnání s díly Raymonda Chandlera a Dashiella Hammetta se přímo nabízí. Tato kniha má všechno, co takový román má obsahovat, a má to v takové míře, až by mohl být Chabon nařčen z laciného napodobování a úzkostného dodržování klišé. Jenomže Chabon dokázal, že i při úzkostném dodržování stanoveného seznamu ingrediencí je možné vytvořit ne jenom další lacinou kopii, ale rovnou další originál, cosi přímo očistně kvalitního. Vypočítejme nyní tyto ingredience, jak je autor vybral a složil v jeden celek.
Když jsem šel ke kůlu pranýře, cítil jsem na sobě tíhu očí davu. Kolik jich tu bylo? Dvě stě? Tři sta? Od určitého stupně už na počtu přestává záležet a zůstává jen beztvará masa davu.
Ruka zákona si nevybírá a tentokrát tvrdě dopadla na medvědodlaka Konráda. Je obviněn z vraždy pornoherečky a na Tině Salo je, aby vše uvedla do pořádku. Naneštěstí ani v Polsku, kam se rozhodla svého komplice ukrýt, není zrovna bezpečno, naopak, zdá se, že Tina a její přátelé vpadli do rodící se upírské války. Brzo se ukáže, že tentokrát jde o krk (nebo jiné části těla) opravdu všem.
Trpaslíci naposledy táhnou do boje o osud svého národa: od úporných bojů v Černé soutěsce je však pohřešován Tungdil Zlatoruký. Draci, mágové a krutí alfové pronikají neustále hlouběji do Skryté země a zmocňují se vlády nad stále většími částmi říše. Trpaslíci bojují o holé přežití, sami však cítí, že jim nezbývá moc naděje. Potom ovšem dojde k nevysvětlitelné události...
Pokud na stránkách Sardenu upozorňuji (výslovně podotýkám, že se nejedná o recenzi) na antologii s tak příznačně nefantastickým názvem jako je Thriller, nečiním tak proto, že bych byl dnes dlouho na sluníčku nebo že bych si zapomněl vzít své pravidelné léky, ale proto, že si myslím, že tato antologie by mohla být zájmová i pro fanoušky fantastiky.
Originální příběh těží ze známé poučky, že žoldáci neumírají, ale odcházejí do pekla, aby se tam přeskupili. Hrdinové knihy, bojovníci z Kuffenbachova komanda, se o tom přesvědčí po jedné nepříliš povedené akci. Jenže peklo není žádná pohádková idylka – je to temná industriální dimenze, kde jsou mrtví degradováni na mazlavou hmotu, na pouhý materiál. Problém je v tom, že Kuffenbachovi vojáci se s touto rolí odmítnou smířit.
Tvor, uvězněný v jiném rozměru, přesto časem schopen pomalu navazovat kontakt s lidskou realitou, s tou, která ho kdysi zradila, nalezne Jáchyma Kerského. Ten žije ve světě, který má už brzy podlehnout kompresi vesmíru. Bláznivý pokus lidstva o zastavení nezastavitelného procesu, upoutá Tuinovu pozornost stejně, jako už minimálně jednou předtím, i když tehdy z poněkud jiného důvodu.
Antologie povídek Extrémní science fiction (Triton 2009) má skoro šest set stran a je to četba na mnoho dní. Po Vzdálených obzorech (sest. G. Dozois, Laser 2008) je to další v řadě špalků, které zabírají sympaticky mnoho místa v knihovně. Antologie začínající na The Mammonth Book of… vydává editor Mike Ashley od konce 80. let; vyšlo jich zatím asi třicet, poslední loni. U nás jsme si z této řady mohli přečíst jen Mamutí knihu humoristické fantasy (Aurora 2002) a Druhou mamutí kniha humoristické fantasy (Aurora 2004). Nyní přeložená The Mammonth Book of Extreme Science Fiction vyšla roku 2006.
Životopis Edgara Allana Poea...
Režisér Roger Corman se narodil 5. dubna 1926 v Detroitu a co chlapec byl prý vášnivým radioamatérem. Druhou jeho vášní se stalo hltání science fiction. A ovšem, fascinoval ho také film.
Neil Gaiman je jenom jeden. To je nepopiratelné. My Češi máme ovšem při čekání na jeho další knihy velkou výhodu.
Handmaid's Tale - vyprávění děvčete pro všechno, i tak by se dal přeložit název tohoto románu. Z názvu samotného jen těžko odhadnete dobu, ve které se příběh odehrává - ale už počáteční odstavce naznačují, že jde o postkatastrofický příběh, nakonec se však ukáže, že jde o antiutopii. Vypravěčka nám líčí podivnou variantu našeho světa, vypráví o svých osudech, a v prostřizích se vrací do doby, kdy ještě všechno bylo „normální“ a dává nám nahlédnout do scénáře změn, a neslitovného. 
Stephan Martiniere je mistr štětce a Stíny v létě jsou toho důkazem. Nad nádhernou malbou sluncem prozářeného přístavu se stačí jen na chvíli zasnít, aby vás hejno racků zaneslo na svých křídlech kamsi do světa fantasie. Atletická socha válečníka a elegantní nábřeží rámují celý obraz a přirozeně vedou zrak. Tak jako blyštivé věci lákají straky, vábí čtenáře atraktivní kombinace lesklé i obyčejné povrchové úpravy obálky. A jaké poklady vás čekají, když prokážete silnou vůli a odtrhnete pohled od té krásy na povrchu?
Abychom nenapínali: Židovský policejní klub je vynikající detektivka připomínající díla drsné školy z Ameriky 20. a 30. let.; srovnání s díly Raymonda Chandlera a Dashiella Hammetta se přímo nabízí. Tato kniha má všechno, co takový román má obsahovat, a má to v takové míře, až by mohl být Chabon nařčen z laciného napodobování a úzkostného dodržování klišé. Jenomže Chabon dokázal, že i při úzkostném dodržování stanoveného seznamu ingrediencí je možné vytvořit ne jenom další lacinou kopii, ale rovnou další originál, cosi přímo očistně kvalitního. Vypočítejme nyní tyto ingredience, jak je autor vybral a složil v jeden celek.
Když jsem šel ke kůlu pranýře, cítil jsem na sobě tíhu očí davu. Kolik jich tu bylo? Dvě stě? Tři sta? Od určitého stupně už na počtu přestává záležet a zůstává jen beztvará masa davu.
Ruka zákona si nevybírá a tentokrát tvrdě dopadla na medvědodlaka Konráda. Je obviněn z vraždy pornoherečky a na Tině Salo je, aby vše uvedla do pořádku. Naneštěstí ani v Polsku, kam se rozhodla svého komplice ukrýt, není zrovna bezpečno, naopak, zdá se, že Tina a její přátelé vpadli do rodící se upírské války. Brzo se ukáže, že tentokrát jde o krk (nebo jiné části těla) opravdu všem. 
