Fantasy

Květnová sardenská povídka vás zavede do Města pavučin, kde není radno si zahrávat s čarodějkami a kde by si čarodějky neměly zahrávat s pradávnou mocí, o které toho příliš nevědí. Další nepotopený střípek z prvního ročníku Sardenských legend, který se neumístil na předních příčkách, ale přesto zaujal předsedkyni poroty natolik, že dostal možnost objevit se na stránkách Sardenu.

V rozhovoru s René Vaňkem, který vyšel ve středu, jsme vám slíbili nějakou ukázku jeho textů. Zkrátka abyste měli představu, o čem se tam mluví, a mohli se sami přesvědčit jako moc (ne)stravitelné to pro vás bude. A taky jestli máte vyhlížet jeho připravovanou knihu, která snad v dohledné době vyjde v nakladatelství Fantom Print.

Užijte si čtení a nestyďte se dát nám i autorovi vědět, jak se vám to (ne)líbilo! My doufáme, že budete nadšení!!!

Každý národ má svojské ľudové bájky, povery či mýty. Tie sa väčšinou líšia ešte aj podľa regiónov. Spýtať sa, či poznáte ľudovú slovesnosť Rómskeho etnika, je zrejme zbytočné. Neraz nepoznáme ani tie naše. Preto vás možno zaujme útla knižka s názvom O mulo!, ktorá je zborníkom historiek a mýtov vyrozprávaných  prostredníctvom rómskych tvorcov.

Stáva sa pomerne často, že dvaja autori spoja sily a napíšu spoločné dielko. Knihy, do ktorých prispeje viacero autorov, sú rovnako úplne bežné. Nech už sú to zborníky poviedok, či len dva- tri komorne ladené príbehy, vždy ide o pestré publikácie, s veľkým potenciálom zaujať svojou rôznorodosťou. Milenci ze snů / S Meluzínou sůl lízat by sa dal nazvať spoločným recitálom dvoch skvelých pisateľov hororov. Poďme sa na nich pozrieť z blízka a podľa abecedy...

Ursula K. Le Guin byla a je jednou z nejzářivějších hvězd světové fantastiky. To je fakt, se kterým nebudeme a ani nechceme polemizovat. Její dílo je rozsáhlé a pokrývá nepřeberné množství témat. Přesto se jejím psaním jako ta červená nit táhne jeden Motiv s velkým M: úhel pohledu.

Troufám si tvrdit, že Kroniky Deštné divočiny jsou u nás neprávem přehlíženy. Odrazuje dospělé čtenáře doporučení pro mládež? Odrazuje ty mladší výtvarné provedení, které se spíš než dnešním atraktivním young adult obálkám blíží těm klasicky fantastickým? Ať už je to jakkoli, nedělejte tu chybu, že hodíte dračí sérii do škatulky, do které nepatří!

Petr Jaroněk na sebe poprvé upozornil vcelku nedávno; v roce 2019 vydanou Ospalou slovanskou dírou. Na Sardenu jsme ji nerecenzovali, ale stála by za to – mrazivý příběh ze Zlína 13. století s téměř až detektivní zápletkou má plíživě temnou atmosféru, sympatického hlavního hrdinu a kupu fascinujících reálií. Jen ten konec se moc nevyvedl. Nová Jaroňkova kniha, Běsi z temného hvozdu, navazuje právě na ten pokulhávající konec… bohužel.

Příběhy jsou staré jak lidstvo samo. Bez nich by nebylo nic – kultura, slovo, písmo, fantazie, naděje... Autoři se často snaží vymyslet příběhy nové a neotřelé, a přitom někdy stačí vzít to, co všichni tisíckrát četli a slyšeli, a převyprávět to po svém. Něco přidat, něco ubrat, změnit kulisy či povahu hrdinů… a může jít o příběh mnohem zajímavější než ten původní. A pokud zůstane poselství zachováno, může být navíc novou generací lépe uchopitelné.