Fantasy

Jsou knihy, které mluví samy za sebe…

Když jsem se dozvěděl, že Argo vydá Lovecraftovy ghostwriterské / editorské práce, srdce zaplesalo nadšením. H. P. Lovecraft je poslední dobou na české scéně téměř modla. Zvlášť od doby, kdy vyšly sebrané spisy, se snaží vydavatelé k čemukoli, co je mu alespoň trochu podobné, přilepit jeho jméno.

Když se spojí Neil Gaiman, který se proslavil svou láskou k mytologii a dějinám náboženství, a Terry Pratchett se svým výrazně specifickým humorem a projevem, vznikne z toho parodie na Zjevení sv. Jana, která si nebere servítky. Poukáže na slabiny náboženství, předurčenosti i černobílého vidění světa. Dobrá znamení přicházejí.

Než jsem začal poměrně dlouho po vydání číst Černá křídla Cthulhu 3, nedalo mi to nezabloudit na různá hodnocení a komentáře, a musím říct jedno. S. T. Joshi je geniální redaktor, protože postavil sbírku, ve které se každému líbí něco jiného, ale zároveň nenajdete alespoň jednu povídku, která by se nelíbila nikomu.

Kopyto, brum, mazel – cože to? Nerozumíte, o čem je řeč? Ale nebojte – stačí s Jonathanem Frenchem strávit chvíli v Souzených zemích a poloorčímu slangu porozumíte i vy.

Po devíti letech od prvního pokusu převést Zámek a klíč na televizní obrazovky se to konečně podařilo a hraná podoba komiksové série zakotvila u Netflixu. Je to ale vůbec důvod k radosti? Odpověď není úplně jednoznačná.

Tenhle rozhovor vznikal skutečnou korespondenční formou, tj. otázka-odpověď-reakce na odpověď další otázkou a tak dále, a přišli jsme s Karlem na to, že je to vlastně ohromná bžunda a že to docela dobře jde bavit se místo u piva tváří v tvář (sice s odmlkami) i na dálku přes mail. Snad vás následující povídání pobaví stejně jako bavilo nás. A s ohledem na současnou apokalyptickou realitu se to jeví jako jedna z možností trávení volného času, takže to klidně zkuste taky!