Petr Jaroněk na sebe poprvé upozornil vcelku nedávno; v roce 2019 vydanou Ospalou slovanskou dírou. Na Sardenu jsme ji nerecenzovali, ale stála by za to – mrazivý příběh ze Zlína 13. století s téměř až detektivní zápletkou má plíživě temnou atmosféru, sympatického hlavního hrdinu a kupu fascinujících reálií. Jen ten konec se moc nevyvedl. Nová Jaroňkova kniha, Běsi z temného hvozdu, navazuje právě na ten pokulhávající konec… bohužel.
Staré opustené domy majú atmosféru aj históriu. No niektoré z nich sú plné démonov a strašných spomienok, lebo udalosti, ktoré sa v nich odohrali, neboli pekné. Trpezlivo stoja a dúfajú, že ich voľakto opraví a umožní im vrátiť sa. Potom naplnia svoje poslanie. Aké však môže mať poslanie stará budova? Prichýliť dušu mŕtvej majiteľky, ukrývať kosti obetovaných, či stať sa strašidelnou atrakciou pre halloweenské pobavenie? Vyberte si...
Příběhy jsou staré jak lidstvo samo. Bez nich by nebylo nic – kultura, slovo, písmo, fantazie, naděje... Autoři se často snaží vymyslet příběhy nové a neotřelé, a přitom někdy stačí vzít to, co všichni tisíckrát četli a slyšeli, a převyprávět to po svém. Něco přidat, něco ubrat, změnit kulisy či povahu hrdinů… a může jít o příběh mnohem zajímavější než ten původní. A pokud zůstane poselství zachováno, může být navíc novou generací lépe uchopitelné.
Prázdný svět je ráj pro introverty. Lidstvo téměř vyhubila smrtící pandemie, města se rozpadají a jediný, kdo z dezolátní situace jakž takž prosperuje, je Matka Příroda. Avšak nenechte se zmýlit – i na planetě, kde je dost místa pro všechny a člověk je poprvé za tisíce let zase svobodný, se najde důvod rozpoutat válku o území.
Zeptat se mě, co jsem v poslední době četla zajímavého, je stejné jako se zeptat, co jsem měla poslední měsíc každý den k obědu. Jo, něco jsem přečetla. Ale velmi rychle mi všechna písmenka vypadala z hlavy, včetně názvů a autorů. A může za to pandemie! Ale přesto jsem se tedy rozhlédla po pokoji a našla pár knih, které jsem otevřela.
Děj fantasy příběhu se odehrává v bájné minulosti, ve světě, kde vedle sebe žijí lidé s trpaslíky – a společně čelí nástrahám nepřátel. Ve městě, kde vládne starosta zneužívající svoji moc. Lidská honba za mocí totiž nezná mezí a někteří se pro dosažení svých cílů nezdráhají zneužít moc jim svěřenou. Jak daleko jsou ochotni tito lidé zajít kvůli pár třpytivým kamenům? Najde se někdo, kdo se jim postaví a s nasazením vlastního života se je pokusí porazit?
Nedávno tady na Sardenu proběhla vcelku živá diskuze na evidentně nesmrtelné téma objektivita / subjektivita v recenzích. Že s tím hned v té následující (tj. v téhle) recenzi budu tak bojovat, to jsem tedy netušila…
Jsou knihy, které stojí za to si připomenout i po letech a prostřednictím recenze k nim přitáhnout nové čtenáře, kteří o takových kouscích možná nemají ani tušení.
Ve čtvrtém století před Kristem přišli do Afghánistánu válka a Alexandr. Měl ústa plná sjednocení světa, ale šlo mu o nerosty. V devatenáctém století přišli do Afghánistánu válka a šejtanovi psi. Měli ústa plná civilizovanosti, ale šlo jim o nerosty. V osmdesátých letech dvacátého století přišli do Afghánistánu válka a šuraví. Taky měli v ústech lásku a v očích drahokamy. V roce 2010… Krucinál, kdy naposledy do Afghánistánu válka nepřišla?
5. ročník festivalu hororu letos proběhl on-line, kromě premiér videí, povídek a poezie, nových článků, rozhovorů nebo chatování čekal fanoušky celodenní soutěžní maratón o několik desítek cen.
Pořád vám chybí nějaký ten dáreček? Zkuste nabídku nakladatelství Epocha, které vám kromě čtení nabídne i další milé drobnosti, co potěší nejednoho čtenáře.
Ostrava je obyčajné mesto. Má krásne štvrte aj miesta, kam ak nemusíte, radšej nejdete. No je to aj metropola zložená z dvoch svetov. Z nášho a toho, ktorý patrí čarodejníkom, magicky obdareným ľuďom a bytostiam, o ktorých si tvrdohlavo myslíme, že neexistujú. Čo sa stane, ak je zabitý jeden z najhorších a najmocnejších čarodejníkov? Prinesie to pokoj a pohodu alebo sa rozpúta vojna? Isté je iba to, že trón je voľný a zasadnúť naň by chceli mnohí...
Tuhle naprosto netradiční a opravdu originální recenzi na jeden z nových gamebooků od nakladatelství Mytago byste si rozhodně neměli nechat ujít. A to ani v případě, že vás gamebooky vůbec nezajímají. A víte co? Možná tím spíš byste si ji měli přečíst, protože je klidně možné, že přijdete na to, že číst gamebooky je parádní věc, která by vás mohla bavit.
Prosincová povídka od Anny Šochové vám zabrnká na nitro temnými tóny šílenství. Nečekejte žádnou předvánoční idylku, následující řádky vás přenesou do hlavy ženy, která se nikdy nestala matkou, a ta myšlenka ji trýzní jako nic jiného na světě.
Román Říše od Romana Bureše je čtivá historická fikce, která má šanci oslovit značné množství čtenářů. Druhá světová válka totiž patří k nejvíce vyhledávaným dějinným tématům a fascinuje mnoho vydavatelů i čtenářů. A právě román Říše je lahůdkou přinášející nový fantaskní vhled do alternativní historie aneb co by se stalo, kdyby Německo vyhrálo válku?
Jelikož se v létě obvykle jen snažím přežít vysoké teploty, na čtení nemám ani pomyšlení. Ke knížkám se obvykle vracím až na podzim, když přijdou deštivé dny a doma není co dělat. Letos byl zatím návrat do čtecích kolejí docela pozvolný. Proto vám v rubrice ČTEME SI prozradím, co jsem četla na jaře, co čtu teď a co mě čeká.