My, kteří máme komiksy opravdu rádi, však volíme taková díla, jejichž autoři si kladou úplně jiný cíl – dobře nás pobavit. A úroda za poslední týdny, kdy jsem o komiksových novinkách nepsal (a nikomu to nechybělo), je bohatá a výživná. Především je tu Lips Tullian! Nikoliv ony dva mnohokrát vydané příběhy z 80. let, ale původní seriál z Mladého světa tvůrčího tandemu Weigel/Saudek. Kupujte rychle, neboť po tomhle se na pultech jen zapráší stejně jako po předchozích Saudkových komiksech.

Především prosím všechny, kteří nejsou fanoušky brutálního splatteru, aby šli někam jinam. Nashledanou.

Je dobojováno. Lidstvu vedenému geniálním stratégem Enderem se podařilo odvrátit zkázu a porazit mimozemskou civilizaci termiťanů. Enderovo vítězství má ovšem hořkou pachuť a začíná se ukazovat, že v poválečných plánech politiků pro něj nezbylo místo. Lidé mají chatrnou paměť a objevují se i tací, podle nichž není Ender hrdina, ale válečný zločinec. Nepohodlnému veteránovi nezbývá než vyrazit v kolonizační lodi ke hvězdám. Jenže ani tam jej nečeká zasloužený klid a chtě nechtě musí znovu bojovat. Za svobodu nově založené kolonie. Za očištění svého jména. A utká se i s nejsilnějším nepřítelem, jehož kdy potkal. Se svým svědomím.

"Adaptace několika dílů knižní série o sovách, které jsou uneseny zlými sovami, pak utečou, najdou hodné sovy a zúčastní se jejich bitvy se zlými sovami." Po nadšené Matově recenzi si můžete přečíst názor z druhé strany...

Zpočátku naivní a předvídatelná upírština (Označená, první díl série Škola noci) začíná nabírat děj (Zrazená), který se rozvíjí hned v několika rovinách (Vyvolená). Jak jsem zjistila v jednom nejmenovaném kadeřnictví, Zoe Redbirdová je populární i u dívek a žen, které už překročily onen pomyslný práh náctiletosti.

Je štědrý den dva roky po válce a z nádraží města Chrud odjíždí uzavřený vlak s maličkými okýnky směrem na východ. Kam přesně jede a vede-li jeho cesta do záhuby nebo k nejisté naději zůstává otevřeno. V románu Jana Poláčka vlastně ani tolik o ukončený příběh nejde. Ani doba a prostor, do něhož je zasazen, nejsou tím nejdůležitějším.

Ukončete, prosím, výstup a nástup, dveře se zavírají. Linka směrem Noční strana je připraven k odjezdu, příští stanice: Hodný, zlý a nevyzpytatelný. A ještě něco, dámy a pánové. Držte si klobouky, bude to jízda. Cože? Že naprosto netušíte, kam to jede? Že jste předchozích devět zastávek série o Johnu Taylorovi prospali? No nevadí, uděláme si takový malý orientační rychlokurz a než vystoupíte, budete mít informační minimum k přežití. Protože cestujete na místo, kde na zatoulané ovečky nečekají jen vlci.

Postapo má mnoho tváří. Můžete spatřit tu naturalisticky drsnou z filmu 28 dní poté, americkým patriotismem přeplněnou tvář Pošťáka nebo poznat romantický Vodní svět. V knihách můžete se zkázou bojovat po vzoru Wyndhamových hrdinů Dne trifidů, stejně jako lze podléhat zoufalství jako ústřední dvojice McCarthyho Cesty. Nebo je možné obrátit se k Bohu a hledat vysvětlení a spásu v náboženském životě. Jenže ve světě, kde Nietzscheho „Bůh je mrtev“ do zemského povrchu vypálily jaderné hlavice, je těžké uvěřit v cokoliv jiného než ve zkázu. A protože žít je třeba a věřit také, služebníci Dea irae/Boha hněvu se klanějí tomu, co je nezpochybnitelné.