Žijeme na púšti a veríme v Rubínového boha. Hovoria sa o nás legendy. Sme vyvolení a vraj nesmrteľní, hoci smrť vítame, je totiž cestou k Rubínovému. Hľadáme nepriateľa, ktorý by nás bol hoden. Plienime a zabíjame, lebo bez boja dnes neprežijete. Naša realita je úplne iná, než akú poznáte vy. Stalo sa to 12.6.2076. Odvtedy sme modrú oblohu nevideli. Opona alebo Clona zatienila slnko. Najhorší bol prvý rok, keď nastala tma, chlad a z ľudí sa stali monštrá. Volám sa Erik a vítam vás v mojom svete...
Vyhnáním z Ráje všechno začalo. Znáte klasickou biblickou verzi o neposlušné ženě a úlisném hadovi? Václav Jakeš vám ukáže, že to mohlo být trochu jinak… Trochu vědečtěji. Touto povídkou kniha začíná a následně vám naservíruje přes třicet dalších.
Tohle mi ve vodách české fantasy literatury docela chybělo. Čistokrevný sword and sorcery román (jinak též fantasy meče a magie, chcete-li to hezky česky). Někdy prostě není nálada a chuť na komplikované světy a mnohasvazkové ságy plné nevyslovitelných jmen, zamotaných vztahů a ještě zamotanějšího děje, kdy už v půlce zapomenete, kdo je kdo a kdo koho podrazil/okradl/svedl.
Ľudstvo od pradávna túžilo spoznať vesmírne nekonečno, rozmanitosť svetov v ňom a z toho plynúca otázka, či sme tu sami, sa stala studnicou nápadov pre autorov sci-fi. Vďaka tomu sa môžeme preniesť milióny svetelných rokov v diaľ a spoznávať prazvláštne kultúry a obyvateľov neznámych planét. Jednou takou je aj Ilmatar. Planéta pokrytá niekoľkokilometrovou vrstvou ľadu, kde na dne mora žijú jej obyvatelia v temnote a chlade...
Město Ambra pokrývají výtrusy. Z hub. Lidé žijí v područí šeďáků – bytostí s houbovitou konzistencí – a tajně sní o tom, že se jednou vrátí povstalecká armáda a osvobodí je. Tedy aspoň ti, kteří už dávno na vše nerezignovali.
Že draci ve fantasy patří do starého železa a už nedokážou nabídnout nic nového? Že by se měli tak svěžímu a nápaditému žánru, jako je young adult, vyhýbat obloukem? Pche! Zkuste to říct Robin Hobbové, protože ta vám bez nejmenší námahy dokáže, na jak velkém omylu jste.
V roce 2007 se na knižním trhu objevila objemná kniha s divoce zbarvenou obálkou a podivným názvem „Žáby v mlíku“. Šlo o paralelní dějiny ČSR od známého plzeňského trampa a monarchisty Jana Drnka. Tato na české poměry velmi kvalitní alternativní historie se po letech dočkala druhého, silně přepracovaného vydání.
Není to fantastika, ale takové knihy máme na Sardenu rádi.
Julia Boydová poskládala dopisy, výroky, úryvky z cetopisů i z reklam cestovních kanceláří a vytvořila tak velmi podrobný obraz Výmarské republiky a nacistického Německa před válkou a během ní, perfektně mixuje ozdrojované úryvky a přepisy osudů cestovatelů a návštěvníků a nevyhýbá se žádnému z názorů, díky čemuž dokázala napsat velice plastickou a čtivou knihu.
Na kostele zvoní zvon, čekám, čekáš, čeká on. Kdo poznal narážku na Hrdého Budžese, může si vybarvit modré políčko. Pokud jste ale, stejně jako já, zavýskli radostí, když jste se dozvěděli, že si přečtete další román ze Západozemí, zde pro vás veselá část recenze končí. Končí? Pokud jste ten typ fanouška, kterého nezajímá jen střípek z "vašeho" knižního světa, ale i jeho historie, vývoj a tradice, pak je Oheň a krev to ideální čtení pro vás.
Dělej si poznámky, říkali. Kresli si mapu, říkali. A rozhodně to nečti v autobuse, říkali. Takže jsem to samozřejmě musel vyzkoušet. Vybaven několika záložkami, kostkami ve skleničce a vysokým sebevědomím jsem se ponořil do Měsíčního ohně, respektive do bludiště městských uliček a následně pralesa. A už takhle zpočátku se přiznám. Jde to, ale opravdu je lepší mít na Měsíční oheň klid a prostor.
Lidé to zas jednou podělali a dostali na frak od jednoho ze svých výtvorů. Tentokrát to nebyly radiací přerostlé ještěrky nebo k vraždění navržení roboti, tím méně nějaká celoplanetární umělá inteligence. Byly to hračky. Malé plyšové potvůrky, autíčka, vojáčci na hraní.
Román Spojenci českých zemí uzavírá Kotoučovu sérii České země – a je to finále, jak se patří: přes 500 stránek jej činí nejdelším dílem z trilogie. Ta je doplněna ještě o sólo knihu V tajné službě Koruny české a povídku Po Velké bouři, která vyšla v antologii Ve stínu apokalypsy. V ní se čtenář může na rozdíl od trilogie ponořit do počátku, kdy se alternativní historie počíná odklánět od té reálné.
Wardlin Stuart je chlap, co byl ve špatnej čas na špatným místě. Nebo naopak dobrým? Jak se to vezme. Díky/kvůli tomu, že nakrkne jednoho týpka a omylem ho zabije, skončí ve vězení. Řekli byste, že je to pech, jenže nebýt vězení, nebyl by tenhle chlápek milionář. Nebýt vězení, nenapsal by svojí první modlitbu a možná i kdyby ji napsal, tak by nefungovala. Nepoznal by svou ženu a taky by se nestal trochu proti své vůli zakladatelem nového náboženství a neměl by vlastní uctívače - Wardlinity.
Hororových románov a antológií sa našťastie vydáva dosť, vďaka čomu srdcia fanúšikov tohto štýlu plesajú. Či už sú to spisovatelia zahraniční, či domáci, úroveň týchto dielok je stále vyššia. Znalci žánru pri mene Honza Vojtíšek spozornejú, pretože jeho práce znamenajú kvalitu. Pozrime sa teda, čo za knižočku pripravil v spolupráci s mladým autorom Ondřejom Kocábom.
Deník katelána, prvotina autora série Aristokratka, Evžena Bočka, právě vychází jako audiokniha . Čekáte-li něco lehkého ve stylu již zmíněné série, nemůžete se více mýlit. Autor se pohybuje na poli realisticky pojatého románu. Audiokniha vás sice nedovede k slzám smíchu, přesto stojí za pozornost.