Narazili jste někdy na YouTubu na cca hodinovou sci-fi povídku, kde mimozemšťané objeví lidstvo… a do dvaceti minut litují všech svých životních rozhodnutí? Pokud ano, nejste sami. Tenhle zvláštní typ příběhů se v posledních letech šíří internetem jako velmi vytrvalý virus, a má dokonce vlastní jméno.
Výtvarnice, keramička a matka početné rodiny, která ještě nedávno pracovala jako matrikářka, si nyní užívá zaslouženého odpočinku a s chutí se věnuje nejen keramické tvorbě a hlídání vnoučat, ale hlavně psaní. Publikuje zejména v žánrovém nakladatelství Golden Dog, zaměřeném na horor, ale i v dalších nakladatelstvích. A my se s autorkou budeme bavit hlavně o jejím posledním počinu, který vyšel v Našem nakladatelství v edici FOBOS. Jejímu poslednímu temnému románu se totiž podařilo něco neuvěřitelného: dostal se do finálové trojice děl nominovaných na prestižní literární cenu Magnesia Litera v kategorii Fantastika.
Kdo by neznal filmové zpracování téhle nevšední knihy, kde hrají hlavní roli staré fotografie velmi zvláštně vypadajících dětí? Já mám tento snímek velice ráda, stejně jako knižní předlohu od nakladatelství Jota. Když jsem tedy zjistila, že OneHotBook vydalo Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti jako audioknihu, váhala jsem asi jen pikosekundu, a vážně to byla skvělá volba.
Koruna a věž je dlouho očekávaným druhým dílem série Legendární království. Série je specifická v tom, že probíhá v otevřeném světě: hráč si může chodit, kam se mu zlíbí, a právě druhý díl má možnost umocnit kouzlo otevřeného světa (nebo jej úplně pohřbít). Povedlo se? Pojďme se na to podívat.
Na podzim roku 2020 se na knižním trhu objevila Drnkova trilogie Maxmilián. Jak je u starého monarchisty Drnka zvykem, jde o historickou mystifikaci, tentokrát z bývalého mocnářství.
Tak máme venku první trailer na seriál Harry Potter a Kámen mudrců a musím říct, že je to fakt hustý. Vizuálně je to hodně blízko filmům, ale zároveň to působí trochu jinak. A mně se to strašně líbí.
V přeplněném žánru young adult fantasy, kde se nezřídka recyklují osvědčená klišé, se občas objeví dílo, které sice staví na známých základech, ale dokáže je obléci do neokoukaného hávu. Plující svět (v originále The Floating World) z pera Axie Oh je přesně takovým případem. Jde o úvodní díl slibné dilogie, jenž splétá křehká vlákna korejské mytologie, konkrétně legendy o nebeských pannách (seonnyeo), s drsnou estetikou zlehka připomínající steampunk či vizuální narativy Studia Ghibli. Výsledkem je příběh plný melancholie, ztráty, ale i jiskřivé naděje.
Pražský Comic-Con se nám už stabilně etabloval a každý rok přiláká obří množství lidí. Bylo tomu i letos, kdy sobota byla beznadějně vyprodaná. To ale neznamená, že by pátek nebo neděle nestály za to. Letos se totiž jednalo o jeden z ročníků, kdy se vyplatilo mít třídenní lístek, zvlášť pokud vás zajímají zahraniční hosté. Pokud jste se ovšem rozhoupali na poslední chvíli, tak i pátek a neděle vás slušně uspokojily, protože jste mohli objevit zajímavá zahraniční jména a slavné herecké hvězdy.
Fantomy od Karla Švandy ze Šemčic jsem vám doporučoval před Vánoci v redakčním výběru a vlastně je doporučuji, kudy chodím. Je to kniha, která je přesně to pravé ořechové od podzimu, kdy se začnou krátit dny a objevovat ranní mlhy, až do jara, které pokrývá promrzlé podzimní hroby prvními květinami a prosvěcuje všechny temné kouty.
První román ze série Válka s Chtorr, Věc pro lidi, se loni dočkal druhého českého vydání. Nakladatelství Laser zrevidovalo překlad Roberta Čapka, knihu vybavilo důstojnější obálkou, než byla ta původní od Classicu z roku 1996, a přidalo také doslov Martina Šusta. U prvního dílu ale nejspíš zůstane. Podle Borise Hokra, šéfredaktora žánrů sci-fi a fantasy, jsou prodeje natolik špatné, že pokračovat nemá smysl. Je to velká škoda, prozatím čtyřdílná série o boji lidstva s mimozemskou invazí totiž patří k tomu nejlepšímu, co bylo v žánru military / post-apo sci-fi kdy napsáno.
Máte radi mágiu, upírov a svety plné napínavých udalostí? Ste milovníkmi klasickej fantasy a stále bažíte po nových príbehoch? Potom si pri románe Tristan zrejme prídete na svoje.
Když ve středu 25. února zemřel Rob Grant, měla jsem za sebou opravdu pracovně náročný týden a počátek toho následujícího se nezdál o moc lepší. Abych si v tom otráveném vzduchoprázdnu zaplněném povinnostmi zlepšila náladu, pustila jsem si v pondělí a v úterý k opravování stohů písemek svého milovaného Červeného trpaslíka. Jen tak, jako zvukovou kulisu, protože většinu epizod znám slovo od slova. A nejen já.
Dan Simmons se narodil 4. dubna 1948 v Peorii ve státě Illinois. Ačkoliv se proslavil jako spisovatel, jeho první velkou vášní bylo vzdělávání. Po studiích angličtiny a pedagogiky strávil 18 let jako učitel na základních školách. Jeho oddanost pedagogice byla výjimečná; spoluvytvořil program pro nadané žáky a byl nominován na titul Učitel roku v Coloradu.
Už svojou prvotinou s návzom Legendy vzbudil Oldřich Suchý riadny rozruch. Nečakali sme dlho a dočkali sme sa ďalšieho autorovho dielka. Tentokrát je to zbierka poviedok, ku ktorým ho inšpirovali slávni autori a ich diela. Sám Oldřich Suchý sa vyjadril, že je to jeho poklona trinástim majstrom hororu.
Ke svému okouzlení americkým mistrem hororových příběhů jsem se už na stránkách Sardenu vyznávala nespočetněkrát. Jakmile Stephenu Kingovi vyjde nová kniha, nemohu odolat pokušení a prostě si ji musím pořídit. Jenže v poslední době jsem z jeho novějších děl nebyla tak nadšená jako kdysi. Pozoruji to už u slabšího, šablonovitého a papírem lehce šustícího Ústavu, i když některé knihy tuhle sestupnou tendenci umí napravit — třeba skvělá Pohádka, kterou jsem si poslechla jako audioknihu.
Máte rádi memoáry? A co když je vypráví prastará bytost nelidského původu, obývající tajemnou Šumavu? Právě její vzpomínky totiž pro čtenáře už řadu let zaznamenává při svých toulkách sám Václav Votruba.
Zem zachvátila pandémia. Vírus rýchlo mutuje, aj tí, ktorí mali byť imúnni, zrazu zomierajú. Preživší sa musia pretĺkať vo svete plnom nájazdníkov, zlodejov, vrahov a stále prítomnej možnosti nákazy. Pohybovať sa bez zbrane a znalostí stopovania či prežitia v divočine nejde. V takomto svete je celkovo najlepšie sedieť v niektorej zo zabezpečených oblastí a nebehať mimo strážených lokalít. Lenže práve na takúto cestu sa vybral Svatopluk Dobiáš, prezývaný Boží mlýn s turbem.
Autorka, která v pouhých osmnácti letech vystřihla dnes již kultovního Frankensteina, obohacuje čtenáře i sto čtyřicet let po své smrti — Mathilda je toho důkazem. Napsaná v roce 1819 a vydaná až mnohem později, působí jako text, který byl v době svého vzniku předem odsouzen k nevydání. Jedná se o temnou a znepokojivou novelu o dívce usilující o lásku (ne nutně tu fyzickou), o trýznivé samotě, o ztrátě a komplikovaném vztahu s otcem, která musí každého, kdo uvnitř hrudi nosí bijící srdce, zasáhnout opravdu hluboko.
Kdysi dávno, když jsem ještě četl Písně ohně a ledu, mi kamarád poradil, že mám zkusit Malazskou knihu padlých. Podobně napínavé, ale mnohem lepší, říkal. Chvilku jsem nad tím uvažoval, vážně, ale nakonec jsem na desetidílnou ságu s průměrem 700 stran na knihu odvahu nenašel a nad Měsíčními zahradami se na dlouho uzavřela oblaka. To se změnilo až nyní, kdy OneHotBook našlo odvahu na její převedení do podoby mluvené.
Vydržel to dva roky. Kdo a co? Lars, který se po vyřešení „posledního“ případu sice ne zcela dobrovolně, ale přesto stáhnul do ústraní malé rybářské vesnice kdesi v Řecku. Doufal, že má na dlouho pokoj od detektivní práce i přetahování se s podsvětím. Jenže v jeho milovaném městě uprostřed Evropy se mezitím něco změnilo.
O tom, či je kniha dobrá, sa dá dlho debatovať, polemizovať aj hádať sa. Každý čitateľ vníma knihu inak, niečo iné si v nej všimne či nevšimne. Dôležitý je príbeh, ale je pre vás dôležité aj to, aby mal hlavu a pätu a bol v súlade s logikou a prírodnými zákonmi? Alebo čo ak sú zápletka či postavy ukradnuté z iného románu či filmu? Nad čím všetkým ste ochotní prižmúriť oči?
Vítejte zpět v Tyfu. Městě, kde slunce nahradila kovová poklice, a kde zatraceně záleží, na jaké adrese bydlíte. První díl ze série Bodyportal nazvaný Kovové nebe jsem zhltla doslova na posezení. Ještě nikdy jsem nečetla nic tak divoce imaginativního, přesyceného akcí a tělesnou bizarností. Bylo to divné, nechutné a neskutečně čtivé.
V české kotlině máme s peklem dlouhodobě rozporuplný vztah. Snažíme se ho přechytračit, využít a obelstít. Někdy úspěšně, jindy méně. Bojíme se ho, ale zároveň ho zobrazujeme jako svět plný směšných figurek. Příkladem toho úspěšného přístupu jsou všichni ti Jirkové a Honzové, snad hloupí, ale spíš pěkně vychcaní, kteří upíší duši ďáblu za životní úspěch a pak, když se čas naplní, se jim do pekla příliš nechce...
Jazyk draků, debutový román britské autorky S. F. Williamsonové a první díl plánované série, přináší na knižní trh svěží a originální vítr, který by neměl uniknout pozornosti žádného milovníka young adult fantasy – a především draků.
Procházení pulpů, ale hlavně technických magazínů, které jsem nakoupil v USA v bazarech, antikvariátech a charitativních výprodejích, mě dovedlo k odbočce od cestovatelského obsahu k obsahu technickému a retrofuturistickému. A to jsou věci, které opravdu můžu. Koneckonců, proto jsem ty časáky, které tvoří z 80 % reklama, kupoval :D
Prvá republika je výrazným medzníkom v našich dejinách. Je plná známych historických postáv, na ktorých činy spomíname dodnes. Elegantné dámy, páni vás zdravili nadzdvihnutím klobúka a úklonom. Mnohí na tieto časy spomínajú len v dobrom. Avšak aj v tejto dobe sa diali veci, ktoré sa nedajú dodnes vysvetliť rozumom a vedou. Mysteriózne prípady, utajené skutočnosti a iné dimenzie, to všetko mátalo obyvateľov miest aj dedín...
Obě dvě jsou úžasné spisovatelky, zaměřující se na fantasy, každá z nich pořádá a lektoruje literární kurzy. A právě na jednom takovém kurzu se zrodil nápad stvořit netradiční pohádkovou antologii. Vše, co jste chtěli vědět o Tereze Kadečkové a Lucii Lukačovičové a jejich antologii Daleké království… a možná ještě víc.
Magické knihy, jejichž stránky mohou změnit realitu, sestry rozdělené osudem a písař, jehož krev dává slovům moc. Debut Emmy Törzsové Krev písařů propojuje thriller s fantasy a zavádí čtenáře od Vermontu přes Antarktidu až do Londýna. Temná rodinná tajemství, atmosféra dark academia i palindrom, který ukazuje cestu vpřed – to vše tvoří příběh, v němž jsou osudy hrdinů propojeny dávno předtím, než se jejich cesty skutečně střetnou.
Když Mandalorian Din Djarrin přišel o Razor Crest, získal nové přibližovadlo v docích na Tatooine. Šlo o silně vytuněnou stíhačku Naboo N-1 s nebývale předimenzovaným pohonem, který si pro lepší chlazení vyžádal odstranění nezanedbatelné části potahu.
Budoucnost lidstva: Náš úděl mezi hvězdami na první pohled do běžné beletristické výbavy našeho webu úplně nezapadá. Nicméně opravdu jen na první pohled. Po jejím poslechnutí ji řadím do povinné výbavy každého alespoň trochu zapáleného scifisty. Nejenom, že se snaží vysvětlit některé technologie našich oblíbených knih a filmů, ale také umožňuje mnohem lépe sci-fi pochopit (například sérii Problém tří těles dodává pevnější reálné základy). V recenzi podrobněji proberu, o čem kniha je, na závěr pak zhodnotím provedení audioknihy.
Jakmile vyjde další kniha nekorunované královny české fantasy, prostě ji musím mít. Miluju její osobitý styl a originální nápady, proto jsem si nemohla nechat ujít její nejnovější titul.
Co to vlastně Bezčasí je?
Dvanáct hodin, během nichž se svět mění k nepoznání a bohové kráčejí mezi lidmi.
Zuzane Strachotovej vyšiel román Devět dní prvýkrát ešte v roku 2017. Pred pár mesiacmi vyšla vo vydavateľstve Epocha jeho prepracovaná verzia. Príbeh nás zavedie do sveta po apokalypse, rozdelenom na dva tábory. Tí, čo prežili sú veriaci. Veria v teokratický systém kňazov, ktorý s pomocou násilia a strachu vládne tvrdo a asketicky. Alebo veria povstalcom a slobodnému svetu bez kňazskej diktatúry. Medzi týmito dvoma tábormi sú tí, ktorí sa pokúšajú iba nejako prežiť zo dňa na deň.
Minule, tedy v únoru roku 2022, jsem plánoval pokračování projížďky po Capital Wasteland, neboli Washingtonu a okolí. Jak je vidět z toho, že od roku 22 nic nevyšlo, Bůh asi někde žehnal Americe nebo ochraňoval královnu, těžko říct, ale mezitím měl jen tak mimochodem potřebu mi převrátit život na ruby a díky tomu tuhle sérii na tři roky přerušit. Každopádně, ačkoli už jsem chvilku zpět ve vlasti, konečně jsem se dostal ke zpracování těch dalších pár postřehů a cest z východního pobřeží.
Kdysi dávno, když Slunce ještě bývalo bohem a já ještě měla spoustu času, jsem měla partu ztřeštěných kamarádů, se kterou jsem hrávala Dračí doupě. Nejdříve 1.6 a poté Plusko. Bylo to skvělé, na každé setkání jsem se těšila a svou pyromanskou čarodějkou a jasnozřivou kněžkou jsem Pána jeskyně doháněla k šílenství. A pak jsem naprostou náhodou objevila svět Asterionu...