Srdce tajgy se prezentuje jako historický fantasy román. Velkou fantastiku ale nečekejte, spíše mystiku s náznaky nadpřirozena, které však zůstává otevřené interpretaci (za mě blíže magickému realismu).
Zuzana Strachotová kolem sebe víří auru tajemna a neznáma. Prozradila na sebe pouze to, že miluje anime a že se zabývala čínským bojovým uměním Wing Chun. V českém literárním rybníčku není žádným nováčkem, v roce 2017 debutovala v nakladatelství Fantom Print sci-fi románem Devět dní, v němž se náboženský fanatismus ve světě Citadely střetává s touhou po svobodě Povstalců. V roce 2019 pak navázala pokračováním nazvaným Devět nocí, jež je zároveň uzavřením příběhu. Letos jí v nakladatelství Epocha vyšel román Vypůjčený čas. A nejen o něm budeme s autorkou hovořit.
X-Meni oprávněně patří k nejslavnějším superhrdinským týmovkám vůbec. Skupina, za jejímž zrodem stáli scenárista Stan Lee a kreslíř Jack Kirby, se pořád těší veliké oblibě a není se čemu divit. Vlajková loď Marvelu totiž od prvopočátku sázela na uvěřitelné protagonisty, kteří sice byli obdařeni zcela neobyčejnými schopnostmi, o jakých by se mohlo kdekomu zdát, v jádru ovšem byli obyčejní lidé, kteří toužili po naději a pochopení. Šlo o vyvrhely, kteří byli vždycky utlačováni, přesto se pokaždé dokázali postavit na vlastní nohy a bojovat za své hodnoty.
Zuzana Strachotová není v žánru sci-fi žádným ořezávátkem a že umí skutečně výborně psát, ukázala už ve svém debutu Devět dní. Její nová kniha Vypůjčený čas je začátkem nové série a pracujíce se zdánlivě jednoduchou premisou známou z mnoha sci-fi filmů a seriálů. Ať už se z dlouhého spánku ve stázi probudí nejnebezpečnější zločinec na světě, nebo dredatý floutek se zálibou v chilli a čatní či zdánlivě křehká dívka trpící nevyléčitelnou nemocí, zdálo by se, že na toto téma není už moc co vymýšlet.
• Boj o duši města pokračuje… a odehraje se dle béčkových pravidel starého ostříleného vlka. • Pro všechny fanoušky akčních nářezů Jiřího Kulhánka, Františka Kotlety a Jakuba Hozy. • Na příští rok chystá Mystery Press reedici autorova populárního postapo románu Kronika konce světa.
Jen málokterému prostřednímu dílu trilogie se podaří dosáhnout kvalit toho prvního. Povětšinou působí spíš jako výplň, jakýsi most mezi slibným začátkem a akcí nadupaným koncem, který je pro celistvost příběhu potřeba překonat (taková Holubice a had by mohla vyprávět). V případě Neznámého žalmu, druhého dílu temné new adult fantasy série Handlíř, je to, dá se říct, na hraně. Předchozí Rapsodie byla o něco lepší, zejména díky flashbackům Calliiny a Desmondovy jiskřivé lovestory, nelze však tvrdit, že by pokračování bylo vyloženě zklamáním.
Nápady se občas vyrojí jako blesk z čistého nebe. V případě dnešního nedělníku to platí dvojnásob. To víte, párkrát si zaplavete ve vodách internetu a při troše štěstí narazíte na hezkou blyštivou perlu. A že jsem, přátelé, narazil na opravdu pěkný kus! Byl tak nádherný, že jsem neváhal a vrhnul se do psaní. Uznávám, byl to občas záhul. Ostatně psát o tak aktuálním, pro někoho citlivém tématu, jakým je LGBT, totiž není vůbec lehká disciplína. Tak snad se nikoho nedotknu a citlivé sněhové vločky se neroztečou.
Honza Vojtíšek je matador současného českého hororu. Jihočeský spisovatel, který má na kontě tituly jako Kazatel, Sešívance nebo Ďáblův hřbet, se - pro někoho zcela nečekaně - vytasil s dětskou knížkou Bafni na něj! Jak dopadla?
Seriálové antologie přímo zbožňuji. Pokud nemám náladu na rozsáhlé, do detailu promyšlené zápletky roztažené na mnoho sérií, raději dám šanci krátkým uzavřeným příběhům. Dnešní sobotní srdcovka ovšem bude patřit antologii, která mě svou hravostí a scénáristickou nespoutaností přímo ohromila. Bude řeč o fenoménu jménem Black Mirror.
Zrnka temnoty je nová řada krátkých příběhů do 150 stran, kterou od roku 2021 vydává nakladatelství Golden Dog. Každá kniha je samostatný uzavřený příběh od jednoho autora nebo autorky, a to jak z českých luhů a hájů, tak ze zahraničí. V sérii dosud vyšlo prvních deset svazků, a tak jsem se rozhodl napsat speciální článek, v němž jednotlivé svazky seřadím od nejhoršího po nejlepší. Předem zdůrazňuji, že můj žebříček bude velice subjektivní. Pokud s umístěním jednotlivých titulů nebudete souhlasit, víte proč.
Mistra české psychologické prózy Jaroslava Havlíčka netřeba inteligentnímu čtenářstvu webu sardenského představovat. Petrolejové lampy, Neviditelný, Helimadoe či Ta třetí jsou zřejmě nejoblíbenějšími romány tohoto autora spjatého s jičínským regionem.
Loni vyšel komiks Příběh čarodějky, příběh o dívce, která hledá své tety v neznámé zemi. Kniha pro čtenáře otvírá fantastický svět plný barev a kouzel. A my vám přinášíme rozhovor s jejím autorem Janem Marešem.
Mám tady pro vás další recenzi a ani tentokrát to není fantasy! Ačkoli to z úvodního úryvku není úplně poznat, jedná se o horor Dům na Strážném vrchu, který napsal Graham Plowman. Tento rok to je již druhý hororový gamebook po reedici Pekelného domu, což je super, protože máme srovnání. A bude o to více fascinující, že datum prvního vydání obou knih dělí bezmála čtyřicet let.
Nakladatelství Golden Dog pro vás připravilo slušnou hromádku NEJEN hororových novinek a určitě se tam najde něco, co vás zaujme. Ukázky z většiny nabízených knih najdete přímo na stránkách GD v odkazech u jednotlivých titulů. Tři z nich najdete v tomto článku, jak jsme vám slíbili před pár dny.
Město. Domov, zároveň nebezpečí. Tajuplný spletenec nesourodých ulic a útočiště pochybných existencí. Představivost nám dává bezbřehé možnosti vnímat a budovat města dle vlastní fantazie (alespoň na papíře), bylo by proto zvláštní – možná až divné – kdyby toho v mysteriózně-fantastických povídkách nebylo využito.
Básník Rudolf Pokorný je dnes už téměř zapomenut, přestože ve své době rozhodně patřil mezi významné literáty. Letos v dubnu uběhlo 170 let od jeho narození, proto jistě nebude od věci připomenout jeho život a dílo, s důrazem na strašidelné balady.
To a mnohé další ze života a tvorby básníka Rudolfa Pokorného se dozvíte v článku, který pro vás připravil spisovatel Petr Boček.
Miroslav Žamboch, muž bez bázně a hany, matador české fantastiky. Má za sebou neskutečné množství povídek, novel a románů, z nichž některé se dočkaly zahraničního vydání. Je jako doma ve fantasy světech, vesele se prohání budoucími vizemi a letos nás opět vzal na exkurzi do Cevinu. A to je úžasná příležitost nejen na napsání recenze, ale i na rozhovor s duchovním otcem (nejen) Baklyho.
V životě máme jen málo jistot. Vycházející slunce, daňové přiznání, smrt… letos se k tomu smutně krátkému výčtu přidala ještě jedna, poměrně optimistická. Po deseti letech opět vychází Bez slitování Miroslava Žambocha, s touto pravidelností již podruhé. Takže mladší generace dychtící po výtisku opět může zpívat gloria a tentokrát bez žádného ale nebo kdyby.
The Last of Us Part II je tu s námi již tři roky! Jakožto majitele sběratelské edice mi přinesl ještě jedno nečekané rozptýlení. Grál edice, socha Ellie , byla na míle vzdálená tomu, co bychom chtěli v edici za téměř pět tisíc korun nalézt. Bylo na čase vzít štětec do svých rukou.
Když se řekne skvělý film, mezi prvními, co Vojtěcha Mokrého napadnou, jsou Tři billboardy kousek za Ebbingem. Tento film, režírovaný Martinem McDonaghem, je neuvěřitelně silný a dojemný, s nezapomenutelnými výkony hereckého obsazení. Je to jeden z těch filmových zážitků, které vás nenechají chladnými a o kterých dlouho přemýšlíte.
Tento rok je pro mě speciální: Pekelný dům je totiž už druhý gamebook z řady Fighting fantasy, který jsem si letos zahrál. Kniha vypadá parádně – pevná vazba gamebookům prostě sluší a je hodně funkční, dobře padne do ruky a neustálé listování tam a zpátky na ni nezanechává žádné následky
Sardenským věrným nemusíme plzeňskou rodačku a jednu z hvězd nakladatelství Epocha Michaelu Merglovou příliš představovat. Ačkoliv autorce nyní vyšel sci-fi román Prázdnota, já se budu ve své recenzi věnovat velkolepému završení její delavské fantasy trilogie.
Knihy jsou nedílnou součástí mého života, kam až moje pamět sahá a život bez nich si neumím vůbec představit. Je to jako v té reklamě na Kofolu, když je miluješ, není co řešit.
Z obálky shlíží drsnej polda. Ostře řezané rysy, podlitiny z nedávného pěstního souboje nechtěně probarvují ztuhlý výraz, v rukou revolver. Tak tomu říkáme, děti, klamavý marketing! (A je to dobře!)